Článek
V chladném ránu 1. dubna 1984 Frankie Gaye drží v náručí svého umírajícího bratra – a nemůže uvěřit, že tohle je skutečnost. Marvin Gaye, princ soulu a miláček milionů fanoušků, právě dohrál svou poslední píseň. Je mu čtyřiačtyřicet let a v hrudi má dvě kulky. Ty výstřely vypálil muž, kterému Marvin celé dětství říkal tati.
Marvin Pentz Gay starší byl kazatel letniční církve a doma neomezený vládce. Svým čtyřem dětem kázal přísnou morálku a neváhal ji vymáhat rákoskou. Zbožnost však kombinoval s pokrytectvím: rád se napil alkoholu a za zavřenými dveřmi si oblékal ženské šaty.
Navenek bohabojný reverend, uvnitř tyran. Malý Marvin se ho bál – a zároveň zoufale toužil po otcovském uznání. „Nikdy z tebe nic nebude.“ Tuhle větu slýchal Marvin od dětství nesčetněkrát. Když se jako puberťák pokusil bránit otcovu dalšímu bití, schytal ještě víc ran – žádný prohřešek nezůstal bez trestu. Marvin se modlil, aby byl dokonalým synem a lásku si zasloužil – ale marně.
V dospívání se mladík alespoň symbolicky vzepřel: ke svému rodnému příjmení Gay přidal písmeno e, aby se od despotického otce odlišil. Z Marvina Gaye se pomalu stávala hvězda, která měla brzy zastínit všechny otcovy pochybnosti – jenže ne v jeho očích.
Hudba byla Marvinovým útočištěm. Jako malý zpíval v kostelním sboru, v teenagerském věku založil skupinu a toužil po úniku na pódia. V sedmnácti letech utekl z domova tou nejrychlejší cestou – vstoupil do armády. Brzy však pochopil, že vojenský dril není pro něj. Předstíral duševní chorobu a dosáhl propuštění. Jeho srdce patřilo hudbě a publiku.
Díky svému sametovému hlasu se Marvin dokázal prosadit až v mekce soulu, detroitském vydavatelství Motown. Koncem 60. let už zářil jako jeden z pilířů Motownu – kritika ho překřtila na „prince soulu“. Hity jako „How Sweet It Is (To Be Loved By You)“ či „I Heard It Through the Grapevine“ si pobrukovala celá Amerika.
Jeho duet s talentovanou Tammi Terrellovou „Ain’t No Mountain High Enough“ se stal hymnou té doby. Navenek byl Marvin charismatickým showmanem, uvnitř nejistým mužem pronásledovaným stíny minulosti.
Jenže pak přišla tragédie, která ho poznamenala na celý život. 13. října 1967 se dvaadvacetiletá Tammi Terrellová zhroutila přímo na pódiu do Marvinovy náruče. Zákeřný nádor na mozku ji pomalu zabíjel; zemřela o dva a půl roku později.
Gaye upadl do hluboké deprese a na čas zmizel ze scény – z veselého hitmakera se stal ztrápený člověk pochybující o smyslu hudby i života. Nakonec našel nový smysl ve své tvorbě – v poselství, které skrze hudbu mohl předat. Album What’s Going On, jež vydal roku 1971, bylo prodchnuté sociálním apelem a touhou po spravedlnosti.
Vedení Motownu mu tak „politický“ počin nejprve rozmlouvalo, ale Gaye trval na svém. Deska se stala klasikou a z Marvina Gayeho se stal respektovaný „hlas generace“ – přesto pro vlastního otce zůstal jen neposlušným hříšníkem, kterého nebylo za co chválit.
Sláva však měla i odvrácenou stranu. Citlivý Marvin jen obtížně zvládal tlak hudebního průmyslu, který od něj žádal jeden hit za druhým, a úlevu hledal v drogách. Kokain se stal jeho prokletím – dodával mu euforii a sebedůvěru, ale zároveň ho pomalu ničil.
Pod vlivem kokainu Gaye zanedbával práci, trápil své blízké a bořil svůj vlastní život. Druhé manželství s mladičkou Janis Hunterovou se rozpadlo stejně hořce jako první s Annou Gordyovou. Na konci 70. let zůstal Marvin zlomený, bez peněz a ponořený v závislosti i zoufalství.
V roce 1981 opustil Ameriku, aby utekl před svými věřiteli – i vlastními démony. Usadil se na čas v Evropě, hlavně v belgickém přímořském městečku Ostende, a tam překvapivě našel ztracenou inspiraci. Roku 1982 vydal album Midnight Love s hitem „Sexual Healing“, za který získal svou první Grammy. Po dlouhé době zažil triumfální comeback a opět plnil rádia i koncertní haly. Zdálo se, že Marvin Gaye povstal jako Fénix z popela.
Byl to však jen klid před bouří. Během turné v roce 1983 Gaye znovu propadl paranoidním představám. Najal si ozbrojené bodyguardy a v zákulisí nosil neprůstřelnou vestu. Věřil, že mu někdo usiluje o život, a dokonce se bál, že ho tajní nepřátelé otráví. Psychicky se zhroutil a rozhodl se vrátit tam, kde se cítil v bezpečí – domů za matkou.
Zpěvák se na sklonku roku 1983 ocitl zpátky v domě svých rodičů. Z někdejšího luxusu a ovací se vrátil do malého pokoje, kde kdysi býval dítětem. Teď to však byl dospělý muž na pokraji sil – vyčerpaný, zničený drogami, sužovaný hlubokou depresí. Jeho matka Alberta nad ním držela ochrannou ruku, jen díky ní ještě dýchal. Přítomnost otce ovšem rozdmýchala staré konflikty. Dva samci v jednom revíru, dvě nesmiřitelné vůle pod jednou střechou.
Není divu, že atmosféra v domě byla plná dusného napětí. Otec a syn se vzájemně obcházeli po špičkách a všechno nevyslovené viselo ve vzduchu. Reverend Gay cítil k synovi směs hněvu a žárlivosti – vadil mu Marvinův světský životní styl i pýcha úspěšné hvězdy.
Marvin se zase marně snažil zavděčit drahými dárky a pozornostmi – bez efektu. Jednoho dne pronesl Marvin starší k dceři Jeanne mrazivou větu: „Jestli na mě sáhne, zabiju ho.“zdroj V té hrozbě bylo cítit strach, nenávist i odhodlání. Jako by tušil, co se blíží.
Byl 1. duben 1984, klidné nedělní dopoledne. Marvin se probouzí po další bezesné noci a z vedlejší místnosti slyší zvýšené hlasy. Otec zase křičí na matku kvůli maličkosti. Syn už to nedokáže poslouchat – vyběhne z pokoje a zasáhne: „Na moji mámu takhle řvát nebudeš!“zdroj okřikne otce. Napětí exploduje v násilí.
Marvin junior neudrží svůj vztek a vrhne se na otce. Zuřivě ho udeří několikrát pěstí do obličeje. Téměř sedmdesátiletý Marvin Sr. se bezmocně zhroutí na zem, z rozbitého rtu mu teče krev. Syn zalapá po dechu a bez dalšího slova odchází zpátky do svého pokoje.
Nastává ticho. Marvin se snaží popadnout dech, matka Alberta ho roztřeseně uklidňuje. Vtom se ve dveřích ložnice objevuje Marvin starší. V ruce třímá revolver – dárek, který mu syn kdysi dal k Vánocům. Bez váhání mačká spoušť – a kulka zasáhne Marvina do hrudi, prorve mu srdce, plíci i játra. Zpěvák se beze slova sklátí k zemi. Jeho otec pomalu přistoupí blíž a vyšle do těla svého syna ještě další ránu.
Dům zalehne zlověstné ticho. Z vedlejšího domu přibíhá Marvinův bratr Frankie. Klekne vedle zhrouceného těla a zvedne si bratra do náruče. Marvinův hrudník se sotva znatelně zvedá. Z úst mu místo písně vychází poslední tichý vzdech: „Dostal jsem, co jsem chtěl… Sám bych to nedokázal, tak jsem ho k tomu donutil.“zdroj
Kulka z otcova revolveru ukončila život hudební legendy. Soudní proces s Marvinem Gayem starším však skončil překvapivě mírně. S poukazem na jeho chatrné zdraví a na fakt, že syn (a také jeho psychický stav a přítomnost drog v jeho těle v době smrti) v potyčce zaútočil první, uznal soud otce vinným jen z dobrovolného zabití. Trest? Šest let odnětí svobody s podmínečným odkladem a pět let probace.
Krátce po činu navíc lékaři objevili a odoperovali drobný nádor v jeho mozku, což mohlo otupit jeho zábrany. Po propuštění se Marvin Sr. vrátil do domu na Los Angeles’ Weston Avenue, jako by se nic nestalo. Alberta prohlásila, že tam už nikdy nevkročí: „Je to pro mě dům mrtvých“.
Jejich manželství tím definitivně skončilo. Marvin Sr. pak žil víceméně sám a podle Alberty v té době vypil denně láhev vodky – jeho tělo chátralo. Zemřel v říjnu 1998 osamělý, ve čtyřiaosmdesáti letech, na zápal plic.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Marvin_Gaye
https://www.history.com/this-day-in-history/april-1/marvin-gaye-is-shot-and-killed-by-his-own-father
https://www.crimelibrary.org/notorious_murders/celebrity/marvin_gaye/12b.html
https://www.marvingaye.net/about/
https://www.biography.com/musicians/marvin-gaye
