Článek
Kritika versus náboženské sektářství
V evangelijní tradici často zaznívá věta: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“ Tato věta pro mě osobně znamená naprostý základ skutečného studia. Neříká nám totiž: „Přijmi nálepku, kterou ti přidělila náboženská autorita.“ Říká: Slyš, čti, poslouchej, porovnávej. Ptej se, pochybuj a měj dostatek pokory změnit názor, pokud zjistíš, že ses mýlil.
Gnostická cesta nesmí být definována odporem vůči křesťanství. Pokud gnostik tvrdí, že už všechno ví, popírá samotnou myšlenku hledání. Stejně tak novozákonní křesťan nemusí přijímat gnostickou kosmologii nebo složitý rozdíl mezi nejvyšším Bohem a Demiurgem (tvůrcem hmotného světa). Může si text přečíst a naprosto legitimně říct: „Nesouhlasím.“
Problém nastává, když se kritika promění v nenávist. Můžeme vést ostrou odbornou debatu o tom, že konkrétní interpretace je historicky chybná nebo že se daná christologie vymyká ortodoxii. To je v pořádku. Ale říci „ti lidé jsou špína“ už nemá s moudrostí ani studiem nic společného. Ať už to zaznívá od fanatického křesťana, nebo od zahořklého gnostika, jde jen o prázdné sektářství a takzvaný confirmation bias (potvrzovací zkreslení, kdy člověk hledá jen ty informace, které mu dávají za pravdu).
Otevřený prostor pro poctivé hledání
Právě z toho důvodu buduji portál a vzdělávací prostor Česká gnostická individualistická komunita. Cílem není vytvořit uzavřený ideologický klub s „dohlížitelem“ nad správnou vírou, ale skutečně otevřenou platformu. Je naprosto žádoucí, aby se zde objevoval i křesťanský pohled, aby se kladly nepříjemné otázky a aby se k pramenům přistupovalo kriticky, ale s respektem. Může to být místo, kde se křesťan zeptá na věc, na kterou se ve své komunitě zeptat bojí. Nemám potřebu někoho „přetahovat“. Pokud si čtenář po seznámení s gnostickými texty pouze řekne: „Aha, teď už chápu, proč to interpretují jinak,“ splnilo to svůj účel.
Nejdříve text, teprve potom soud
Často se setkávám s tím, že lidé mají o starých textech jasno, aniž by je kdy četli. Má metodická zásada je přitom prostá: nejdříve text, potom interpretace a teprve nakonec soud. Ne obráceně. Pokud si nejdříve uděláme závěr a až pak hledáme úryvky, které nám ho potvrdí, nestudujeme, jen upevňujeme své předsudky.
To platí pro Nag Hammádí i pro Nový zákon. Pokud chcete skutečně porozumět, vezměte si Janovo evangelium a vedle něj Janův apokryfon. Nebo Pojednání o vzkříšení a novozákonní epištoly. Sledujte řecký text (původní jazyk Nového zákona), všímejte si kontextu a rozdílné hermeneutiky (nauky o výkladu). Představte si gnostika a katolíka skloněné nad stejným veršem. Mohou z něj vyvodit rozdílné teologické závěry, ale mohou nad ním vést fascinující intelektuální rozhovor. A to je přesně ten bod, kde se rozdíl v teologii mění v oboustranný respekt.
