Kniha Enochova a vymazaní andělé: Tajemství Nefilim a církevní cenzura obrů

Dnešní židovsko-křesťanská tradice prezentuje Bibli jako čistě monoteistické dílo. Bůh je duch, andělé jsou neviditelné, bezpohlavní bytosti z nebes a veškeré zlo na zemi pochází výhradně z toho, že Adam s Evou snědli zakázané jablko v ráji.

Když ale otevřeme úplný začátek Bible, narazíme na děsivou trhlinu, ze které teologům po staletí vstávají vlasy na hlavě. V šesté kapitole knihy Genesis se nachází nezpochybnitelný fragment prastarého polyteistického mýtu. Mýtu, který do uhlazeného monoteismu absolutně nezapadá a který popisuje invazi mimozemských či andělských entit na planetu Zemi.

Poslechněme si plnou a přesnou citaci ze čtvrtého verše šesté kapitoly knihy Genesis:

„V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Synové Boží totiž vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.“

Synové Boží (v hebrejštině bene elohim) sestupují z nebes, fyzicky se kříží s lidskými ženami a plodí obry (Nefilim). Ortodoxní církev byla z tohoto verše natolik zděšená, že se ho dodnes snaží absurdně vysvětlovat tím, že to vůbec nebyli andělé, ale pouze „zbožní muži z rodové linie Seta“.

Tato teologická lež má však jeden obrovský problém. V antice totiž existovala kniha, která celou událost popisovala do nejmenších podrobností.

Kniha Enochova byla v prvních stoletích mezi křesťany a Židy nesmírně populární. Je dokonce citována přímo v Novém zákoně (v Listu Judově). Stejně jako Kniha Jubileí, i Enoch přežil církevní cenzuru pouze díky tomu, že se stal nedotknutelnou součástí izolované Etiopské bible.

Tento fascinující text odhaluje, že z nebes sestoupila skupina dvou set takzvaných Strážců (andělů). Nepřišli sloužit Bohu, ale byli svedeni čistým fyzickým chtíčem k lidským ženám. Text v 6. a 7. kapitole Knihy Enochovy popisuje jejich pád naprosto jasně a bez obalu:

„Když se v oněch dnech rozmnožili lidští synové, narodily se jim krásné a půvabné dcery. Když je andělé, synové nebes, spatřili, zatoužili po nich a řekli si mezi sebou: Pojďme si vybrat ženy mezi lidskými dětmi a zploďme si potomstvo. Vzali si manželky a každý si pro sebe vybral jednu. Začali k nim vcházet a stýkat se s nimi. Učili je kouzlům a zaříkávadlům a seznámili je s řezáním kořenů a stromů. Ty pak počaly a porodily velké obry, jejichž výška byla tři tisíce loktů.“

Strážci nepřinesli lidstvu jen genetickou mutaci v podobě lidožravých obrů Nefilim. Přinesli lidem zakázané vědomosti. Naučili lidi zpracovávat kovy, vyrábět meče, používat astrologii a magii. Toto bylo skutečné předání zakázané gnóze a technologií lidstvu.

Proč se katolická a pravoslavná církev rozhodla tento text, který dříve uctívala, ve čtvrtém století drasticky zakázat, vyřadit z kánonu a nařídit jeho zničení?

Důvod byl čistě politický a dogmatický. Ortodoxie právě v této době budovala mocenské dogma o prvotním hříchu. Kněží potřebovali lidem vštípit pocit viny za to, že pád světa zavinil člověk v Rajské zahradě, a proto člověk potřebuje spásu výhradně skrze podřízenost církvi. Kniha Enochova ale ukazovala, že zlo nepřišlo primárně od člověka. Původcem kosmického zla a zkázy byli vzbouření andělé, kteří se utrhli ze řetězu, zneužili Zemi a naučili lidi zakázaným uměním.

Navíc představa, že andělé mají fyzická těla, cítí sexuální touhu a plodí děti, dělala z biblického Boha spíše vládce pohanského řeckého panteonu (kde bohové běžně sestupovali spát se smrtelnicemi) než absolutního nehmotného vládce vesmíru.

Největší důkaz o záměrné cenzuře nám zanechal paradoxně sám muž, který ji prosazoval – slavný křesťanský teolog Aurelius Augustinus (Svatý Augustin). Ve svém stěžejním dogmatickém díle O městě Božím (De Civitate Dei, Kniha 15, kapitola 23) otevřeně útočí na Enochovy texty a odhaluje důvod církevní cenzury:

„Proto spisy, které se vydávají pod jménem Enocha a jiných, nemají žádnou autoritu ani u Židů, ani u nás. Obsahují báchorky o andělech, kteří prý měli tělesný styk se ženami, což je naprosto v rozporu se svatou vírou, neboť andělé jsou duchové a nemají hmatatelná těla.“

Z Augustinových slov je jasně cítit strach z toho, že by lidé uvěřili mytologii, která narušuje jeho filozofickou představu o nehmotných andělech. Moderní nezávislí badatelé ale na tuto cenzuru poukazují s nekompromisní přesností.

Profesorka náboženství a přední světová odbornice na apokryfní literaturu Annette Yoshiko Reed z New York University ve svém díle Padlí andělé a dějiny judaismu a křesťanství (Fallen Angels and the History of Judaism and Christianity, 2005, str. 190) přesně popisuje mechanismus tohoto utajení:

„Vyloučení Knihy Enochovy z biblického kánonu nebylo nehodou, ale záměrným aktem teologické cenzury. Církevní otcové ve čtvrtém století potřebovali upevnit doktrínu o prvotním hříchu Adama a proto museli vymazat starší tradici, která přisuzovala původ zla na zemi andělům, kteří sestoupili z nebes a křížili se s lidstvem. Přijetím této knihy by církev musela přiznat, že biblický monoteismus se původně zrodil z hluboce polyteistické mytologie.“

Bible, tak jak ji známe dnes, není objektivní knihou historie, ale pečlivě vyčištěným a cenzurovaným manuálem. Ponechala v sobě pouze nenápadný, izolovaný verš o obrech v šesté kapitole Genesis, u kterého doufala, že si ho nikdo nebude všímat.

Kniha Enochova nám však zachovala klíč k pochopení toho, že rané náboženské představy Izraele měly mnohem blíže k antickým mýtům o bozích, mimozemských invazích a předávání zakázané gnóze než k dnešním suchým kázáním v kostelech. Církev vymazala anděly a obry, protože tištěné dogma zkrátka nesnese mytologickou pravdu, která ukazuje Boha, jemuž se vymkl z kontroly vlastní nebeský aparát.