Článek
5. Matouš: Ježíš jako Mesiáš Izraele a nový Mojžíš
Matouš začíná úplně jinak. Βίβλος γενέσεως Ἰησοῦ Χριστοῦ υἱοῦ Δαυὶδ υἱοῦ Ἀβραάμ. („Kniha původu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.“) To není náhodná genealogie. Je to christologické prohlášení. Matouš okamžitě umisťuje Ježíše do dějin Izraele. Ježíš je syn Davidův, syn Abrahamův, Mesiáš, naplnění izraelského příběhu. Současná literární analýza Matouše proto oprávněně zdůrazňuje jeho vazbu na izraelské dějiny a kontinuitu s Izraelem. (DOI)
Řecká textová sonda: Matoušova christologie v originále Mt 1,1
Řecký text: Βίβλος γενέσεως Ἰησοῦ Χριστοῦ υἱοῦ Δαυὶδ υἱοῦ Ἀβραάμ. Transliterace: Biblos geneseōs Iēsou Christou huiou Dauid huiou Abraam. Doslovný překlad: Kniha původu/zrodu Ježíše Mesiáše, syna Davidova, syna Abrahamova. Christologický význam: Matouš pevně ukotvuje Ježíše do židovské historie. Výraz geneseōs přímo odkazuje na knihu Genesis. Ježíš je naplněním slibů daných praotcům.
Mt 16,16
Řecký text: Σὺ εἶ ὁ Χριστός, ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ τοῦ ζῶντος. Transliterace: Sy ei ho Christos, ho huios tou theou tou zōntos. Doslovný překlad: Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého. Christologický význam: Oproti Markovi (8,29) Matouš text rozšiřuje. Christologie je zde explicitnější, spojuje davidovské mesiášství s ontologickým synovstvím.
Mt 28,18
Řecký text: Ἐδόθη μοι πᾶσα ἐξουσία ἐν οὐρανῷ καὶ ἐπὶ γῆς. Transliterace: Edothē moi pasa exousia en ouranō kai epi gēs. Doslovný překlad: Byla mi dána veškerá pravomoc v nebi i na zemi. Christologický význam: Tzv. Velké poslání. Matoušův Ježíš odmítá roli válečného Mesiáše. Místo lokálního politického tažení přijímá univerzální, kosmickou autoritu.
6. Matoušův Ježíš jako nový Mojžíš
Jedním z nejsilnějších matoušovských motivů je paralela s Mojžíšem. Ježíš přichází po dramatických událostech spojených s králem, prochází vodou, vystupuje na horu, vyučuje Boží lid a interpretuje Zákon. Vrcholným příkladem je Kázání na hoře. Matouš zde používá opakující se formuli: Ἠκούσατε ὅτι ἐρρέθη … ἐγὼ δὲ λέγω ὑμῖν („Slyšeli jste, že bylo řečeno … já však vám pravím.“) Ježíš zde není pouze další rabín. Matouš vytváří obraz učitele, který vystupuje s mimořádnou interpretační autoritou.
7. Matouš a otázka identity Ježíše
V Matoušovi 16 se nachází paralela k Markovi: Σὺ εἶ ὁ Χριστός, ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ τοῦ ζῶντος. („Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“) Ve srovnání s Markem je zde christologické označení rozšířeno. Matouš tedy Ježíšovu identitu formuluje explicitněji. Ježíš je zároveň: Mesiáš Izraele, Syn Davidův, Syn Boží a autoritativní interpret Zákona.
8. Matouš a problém „královského“ Mesiáše
Matouš však rovněž odmítá jednoduchou představu Ježíše jako politického osvoboditele. Velmi důležitý je závěr evangelia. Po vzkříšení Ježíš říká: ἐδόθη μοι πᾶσα ἐξουσία ἐν οὐρανῷ καὶ ἐπὶ γῆς. („Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“) A přesto výsledkem není výzva k ozbrojenému povstání proti Římu. Je zde misie: πορευθέντες οὖν μαθητεύσατε πάντα τὰ ἔθνη („Jděte tedy a učte všechny národy.“) Matouš tak přetváří královskou představu: Ježíš skutečně získává univerzální autoritu, ale její realizací není vojenské povstání.
9. Lukáš: Ježíš jako prorok, zachránce a osvoboditel
Lukáš začíná opět jinak. Jeho prolog používá mimořádně charakteristický jazyk: ἔδοξεν κἀμοὶ … παρηκολουθηκότι ἄνωθεν πᾶσιν ἀκριβῶς („Rozhodl jsem se i já, když jsem všechno od počátku pečlivě prozkoumal…“) Lukáš tak vytváří dojem uspořádaného vyprávění založeného na tradici a svědectví. Jeho christologie se následně rozvíjí prostřednictvím motivů: prorockého poslání, Ducha svatého, Božího království, chudých, marginalizovaných, odpuštění, univerzální spásy. Cambridgeská syntéza charakterizuje Lukášova Ježíše jako Pána a proroka, který přináší vykoupení a výrazně zdůrazňuje chudé. (Cambridge)
Řecká textová sonda: Lukášova christologie v originále Lk 4,18
Řecký text: Πνεῦμα κυρίου ἐπ’ ἐμέ… εὐαγγελίσασθαι πτωχοῖς… Transliterace: Pneuma kyriou ep' eme… euangelisasthai ptōchois… Doslovný překlad: Duch Páně [je] nade mnou… zvěstovat dobrou zprávu chudým… Christologický význam: Programový text Lukášova evangelia. Ježíš se identifikuje skrze prorockou tradici Izajáše. Mesiášství je zde úzce spjato s Duchem a sociálním/duchovním osvobozením.
Lk 9,20
Řecký text: Τὸν Χριστὸν τοῦ θεοῦ. Transliterace: Ton Christon tou theou. Doslovný překlad: Mesiáš Boží. Christologický význam: Třetí verze Petrova vyznání. Lukáš používá specifickou formulaci, která zdůrazňuje, že Ježíš je Božím pomazaným nástrojem záchrany.
Lk 23,46
Řecký text: Πάτερ, εἰς χεῖράς σου παρατίθεμαι τὸ πνεῦμά μου. Transliterace: Pater, eis cheiras sou paratithemai to pneuma mou. Doslovný překlad: Otče, do rukou tvých odevzdávám svého ducha. Christologický význam: Na rozdíl od Marka a Matouše, kde Ježíš volá z kříže výkřik opuštěnosti, Lukášův Ježíš umírá s důvěrným oslovením Pater (Otče) na rtech. Ztělesňuje dokonalou odevzdanost.
10. Nazaretská synagoga: Lukášův programový text
Lukáš 4 je pro pochopení Lukášovy christologie zásadní. Ježíš čte Izajáše: Πνεῦμα κυρίου ἐπ’ ἐμέ („Duch Páně je nade mnou.“) A pokračuje: εὐαγγελίσασθαι πτωχοῖς („zvěstovat evangelium chudým“), ἄφεσιν αἰχμαλώτοις („propuštění zajatým“), ἀνάβλεψιν τυφλοῖς („navrácení zraku slepým“). Lukáš tedy představuje Ježíšovo poslání jako osvobozující a obnovující. To je velmi odlišný důraz než například Janův dlouhý dialogický a metafyzický způsob vyjadřování.
11. Lukáš a království Boží
Lukáš současně velmi intenzivně pracuje s pojmem: βασιλεία τοῦ θεοῦ („Boží království.“) Ale ani zde nejde jednoduše o program politického povstání. V Lukášovi 17 Ježíš říká: ἡ βασιλεία τοῦ θεοῦ ἐντὸς ὑμῶν ἐστιν. Tento verš je překladatelsky a interpretačně složitý; ἐντός může být chápáno například jako „uprostřed vás“ nebo „ve vás“. Není proto metodologicky správné z jediné formulace vyvozovat kompletní teorii Ježíšova učení o Božím království. Je však zřejmé, že Lukášovo království Boží nelze redukovat na vojenský program.
12. Lukášův Ježíš a násilí
Lukáš poskytuje velmi silný materiál k otázce násilí. Když se Ježíšovi učedníci pokoušejí reagovat na zatčení násilím, Ježíš jejich jednání zastavuje. To je důležité právě pro otázku očekávání politického či vojenského Mesiáše. Ježíšovo království se zde neuskutečňuje ozbrojeným převratem. Ale pozor: To neznamená, že všechny historické židovské mesiášské představy byly jednoduše „válečné“. Přesnější formulace je: Evangelia ukazují napětí mezi očekáváním mesiášské obnovy a způsobem, kterým Ježíš svou mesiášskou identitu interpretuje.
