Článek
Nečekaný rozhovor
Bylo to obyčejné pondělní ráno. Vyšla jsem z domu s kávou v ruce, připravená na další den v práci. Můj soused, pan Novák, starší muž s laskavým výrazem, mi zamával přes plot.
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho.
Ale on se na mě podíval zvláštním pohledem.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
Zarazila jsem se. „Ano, proč?“
Pan Novák si odkašlal. „No… včera večer jsi dlouho stála před domem. Myslel jsem, že ti třeba není dobře, ale než jsem se k tobě stihl přiblížit, zmizela jsi.“
Srdce mi poskočilo.
„Cože?“
„Stála jsi tam,“ ukázal směrem k brance. „Bylo už pozdě, možná kolem půl dvanácté. Měla jsi na sobě dlouhý kabát a jen jsi tam tiše stála a dívala se na dům.“
Ústa se mi pootevřela.
„Pane Nováku… já jsem včera večer nebyla doma. Byla jsem u kamarádky na druhém konci města. Přespala jsem u ní.“
Jeho tvář zvážněla. „Ale… viděl jsem tě. Vypadala jsi přesně jako teď.“
Přes žaludek mi přeběhl mrazivý pocit.
Záznam z kamery
Moje první myšlenka byla, že si mě s někým spletl. Ale pan Novák nebyl typ člověka, který by si vymýšlel.
Napadlo mě zkontrolovat bezpečnostní kameru, kterou jsem měla nad vchodem. Měla pohybový senzor a zaznamenávala každý pohyb před domem.
Večer, když jsem se vrátila domů, jsem se posadila k počítači a projela si záznamy.
11:30 večer.
Srdce se mi rozbušilo. Kamera opravdu zachytila postavu stojící u branky.
A byla jsem to já.
Nebo… někdo, kdo vypadal přesně jako já.
Obraz byl trochu zrnitý, ale ta osoba měla moje rysy, moje vlasy, můj kabát. Stála tam nehybně, ruce podél těla, tvář natočenou směrem k mému domu.
Najednou udělala krok blíž ke kameře.
A v tu chvíli obraz na zlomek vteřiny přeskočil. Když se vrátil, postava už tam nebyla.
Zmizela.
Nevysvětlitelné stopy
Zpanikařila jsem. Bylo to nějaké selhání kamery? Mohlo jít o závadu, nějaký optický klam?
Ale když jsem druhý den vyšla ven, uviděla jsem něco, co mi sevřelo hrdlo.
V hlíně před domem byly stopy.
A vypadaly přesně jako moje.
Kdo (nebo co) to bylo?
Celý den jsem přemýšlela, co se to sakra stalo.
Mohlo jít o někoho, kdo mi byl neuvěřitelně podobný? Ale proč by někdo stál před mým domem a jen tam tiše zíral?
A jak by dokázal zmizet beze stopy během zlomku vteřiny?
Dvojník? Halucinace? Něco jiného?
Od té doby se nic podobného nestalo. Ale pokaždé, když jdu večer spát, cítím podivný neklid.
A občas se v noci probudím s pocitem, že mě někdo sleduje.
