Článek
Ale jednoho dne mi do schránky začaly chodit zprávy, které jsem si nikdy neposlala. Z mé vlastní adresy. A ještě děsivější bylo to, co v nich stálo.
Předpovídaly budoucnost.
První zpráva
Všechno začalo jednou obyčejnou středeční nocí. Seděla jsem u počítače a procházela své e-maily, když jsem si všimla nového příchozího. Odesílatel? Já sama.
Od: já@mojeadresa.com
Předmět: Zítra si dávej pozor
Text: Až půjdeš ráno do práce, nevstupuj na přechod u hlavní silnice. Auto tě nevidí.
Zamračila jsem se. Tohle byl určitě nějaký podivný spam nebo pokus o phishing. Technicky vzato je snadné podvrhnout odesílatele e-mailu, ale tenhle mail nebyl v hromadné poště ani v nevyžádané reklamě. Byl v mé hlavní složce.
Smazala jsem ho a šla spát.
Ráno jsem si na něj sotva vzpomněla. Ale když jsem šla do práce a přišla k přechodu, něco mě zarazilo. Uprostřed kroku se mi v hlavě rozblikala vzpomínka na tu zprávu.
Zastavila jsem se.
A v tu chvíli kolem mě prosvištělo auto. Řidič ani nebrzdil. Kdybych udělala ten krok…
Cítila jsem, jak mi po zádech přebíhá mráz.
Další varování
Možná to byla jen náhoda. Možná mi mozek v ten správný okamžik připomněl e-mail a já si spojila dvě nesouvisející věci. Jenže další zpráva přišla už následující noc.
Od: já@mojeadresa.com
Předmět: Nepij tu kávu
Text: V kavárně ti omylem dají do kelímku jinou objednávku. Je v ní ořechové mléko. Ty jsi na ořechy alergická.
Tentokrát jsem už byla nervózní. Pořád jsem si říkala, že to je jen vtip, že mi to někdo posílá schválně, ale přesto jsem byla opatrná.
O několik hodin později jsem si v práci objednala kávu jako obvykle. Když jsem si ji nesla ke stolu, kolegyně si všimla mého kelímku.
„Ty si dáváš mandlové mléko?“ zeptala se.
Podívala jsem se na kelímek. Na štítku stálo „latte s mandlovým mlékem“.
Ale já jsem si objednala normální. A jsem alergická na ořechy.
V hlavě mi hučelo. Jak je to možné?
Hledání odpovědí
Byla jsem v šoku. Dva e-maily, dvě přesné předpovědi. Kdo mi je posílal? Jak mohl vědět, co se stane? A hlavně – proč používal moji vlastní e-mailovou adresu?
Rozhodla jsem se, že se pokusím zjistit víc. Nejprve jsem zkontrolovala historii přihlášení k e-mailu, ale nikdo jiný se k mému účtu nepřihlásil. Pak jsem e-maily analyzovala – metadaty nešlo zjistit nic podezřelého. Bylo to, jako bych si je opravdu poslala sama.
Jediné, co mi zbývalo, bylo počkat na další zprávu. A ta přišla.
Den, kdy se všechno změnilo
Od: já@mojeadresa.com
Předmět: Dnes večer ti někdo zazvoní. Neotvírej.
Text: Ať se děje cokoliv, neotvírej dveře. Nenechávej nikoho vstoupit.
Hrudník se mi sevřel. Tentokrát to nebylo jen upozornění na náhodnou událost. Tentokrát to znělo jako varování. Skutečné, naléhavé varování.
Celý den jsem byla nervózní. Co se mělo stát? A kdo měl přijít?
Večer jsem seděla na gauči a snažila se soustředit na televizi, ale myšlenkami jsem byla někde jinde. Každý šramot venku mě znervózňoval.
A pak to přišlo.
Zvonek se rozezněl dlouhým, nepříjemným tónem.
Srdce mi poskočilo.
Pomalu jsem se připlížila ke dveřím a podívala se kukátkem.
Venku stál muž.
Měl obyčejné oblečení, na hlavě kapuci. Jeho obličej jsem pořádně neviděla, ale něco na jeho postoji mi bylo nepříjemné.
Znovu zazvonil.
Zadržela jsem dech.
Nevím proč, ale něco mi říkalo, že bych opravdu neměla otevírat.
Muži se po chvíli změnila pozice. Přesunul se k oknu a nakoukl dovnitř. Cítila jsem jeho pohled.
Pak odešel.
Zůstala jsem stát u dveří ještě několik minut, než jsem si konečně dovolila se nadechnout.
Kdo to byl? A co by se stalo, kdybych otevřela?
Poslední e-mail
O několik dní později přišla poslední zpráva.
Od: já@mojeadresa.com
Předmět: Dávám ti poslední varování
Text: Přestaň hledat odpovědi. Prostě mě poslouchej. Jinak to špatně dopadne.
A tím to skončilo.
Od té doby už žádné další e-maily nepřišly. Ale dodnes nevím, kdo mi je posílal.
Nebo možná… co mi je posílalo.
