Článek
Dlouhá historie
Tento energii nabitý zámek se nachází v Libereckém kraji nedaleko Jablonného v Podještědí. Jedná se památkový objekt s čestným označením národní kulturní památka, který spadá pod správu Národního památkového ústavu. Zámek Lemberk má opravdu dlouhou a historickými událostmi nabitou minulost. První zmínky o původním hradu jsou z poloviny 13. století, díky tomu se řadí mezi nejstarší památky na území České republiky. Většina gotického zdiva z původního hradu bergfritového typu zanikla při renesanční přestavbě, kterou inicioval Jindřich Berka z Dubé. Z gotické části hradu se dochovala pouze impozantní gotická věž. Další přestavby zde proběhly v období baroka. Tento nevelký zámek také poměrně často měnil své majitele. V první třetině 13. století původní hrad vlastnil Havel z rodu Markvarticů, který se tedy stal zakladatelem rodu pánů z Lemberka. Tento šlechtic měl také za manželku všemi milovanou Zdislavu z Lemberka. V roce 1427 byl hrad obsazen husity, které vedl Aleš ze Žemberka. O tři roky později panství přebírá rod Berků z Dubé. Ovšem ani tento šlechtický rod zde nepobyl příliš dlouhou dobu a v roce 1471 zakoupil hrad šlechtický rod Elsniců, kteří jej drželi do roku 1510. Na tomto panství se později vystřídalo ještě několik šlechtických rodů, mezi kterými byly například Ilburkové, Trachenberkové, Bredové či Clam-Gallasové. Posledními majiteli byli Auerspergové, kterým byl zámek vyvlastněný, stejně jako mnoha dalším šlechtickým rodům na základě Benešových dekretů. Některé zámky vyvlastněné Benešovými dekrety byly po revoluci několika šlechtickým rodinám navráceny. Lemberk však mezi tyto zámky nepatří a tak je nadále ve vlastnictví státu.
Zdislava z Lemberka
Zdislava z Lemberka patří mezi nejznámější osobnosti, které na tomto zámku žily. Svou slávou dokonce překonala i svého manžela Havla z Lemberka, který až tak významný nebyl. Zdislava byla dcerou Přibyslava z Křižanova a jeho manželky Sibyly. Už v dětství byla velmi laskavá a dobrosrdečná. Její rodiče ji vedli k duchovnu a katolické církvi, takže není divu, že se i v budoucnu ubírala právě tímto směrem. Poté, co se provdala, začala se na manželově panství věnovat charitativní činnosti. Díky její rázné a energické povaze se jí podařilo si mnohé prosadit. Mimo jiné zakládala kláštery a špitály. Navzdory svému vysokému postavení dokonce docházela do špitálu v Jablonném v Podještědí, kde se starala o nemocné. Zemřela přibližně ve věku třiceti tří let na tuberkulózu, což však není potvrzené. Přesto, že se nedožila příliš vysokého věku, zanechala tu po sobě úctyhodný kus práce. Díky své laskavé povaze byla velice oblíbená a i po její smrti na ní lidé vzpomínali v dobrém. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 byla dokonce svatořečená. Už přes dvacet let je také patronkou libereckého kraje. Je po ní pojmenováno mnoho kostelů, kaplí a dalších institutů. Pod zámkem se nachází Zdislavina studánka s léčivou vodou, díky které tato šlechtična údajně vyléčila mnoho nemocných. Její duše prý dodnes dohlíží na to, aby voda ze studánky léčila ty, kteří se z ní napijí.
Lazaret pro umírající vojáky
Za sedmileté války, která měla přes tisíc obětí, sloužil zámek jako vojenský lazaret. Při bitvách sedmileté války stál zámek mimo frontovou linii, čímž se stal ideálním místem pro vybudování lazaretu pro raněné vojáky. Bohužel, právě na tomto místě, které bylo místem poslední naděje pro zraněné vojáky, život mnohých z nich vyhasl. Na záchranu zde čekali ranění z obou táborů. Zatímco v bitvě stáli tito vojáci proti sobě, na Lemberku leželi v lazaretu bok po boku bez ohledu na to, za které vojsko bojovali a doufali, že právě jejich příběh dopadne dobře. Veliké množství vojáků zde však zemřelo v ukrutných bolestech. Za války se příliš nehledělo na to, aby se s těly mrtvých vojáků zacházelo s úctou, naopak se s nimi zacházelo otřesným způsobem. Těla mrtvých vojáků byla tažena dolů ze schodů tak, že jejich hlavy se otloukaly o zem, či byli rovnou vyhazováni z oken. Vojáci bývali bez ohledu na to, za které vojsko bojovali, pohřbíváni v masovém hrobu v rokli pod zámkem. Tam je dnes jako připomínka těchto tragických událostí vystavěný malý hřbitůvek. Lemberk pak v historii jako lazaret posloužil i za první světové války, kdy jej provozoval Červený kříž.
Nevysvětlitelné jevy
Zámek Lemberk je také známý jako jedno z nejstrašidelnějších míst v celé Evropě. Všímavější návštěvníci zde čas od času mohou zaslechnout podivné zvuky, které znějí, jako by někdo stěhoval nábytek. Často tu je možné zaslechnout těžké kroky, jako kdyby tu někdo pochodoval v těžkých botách. Tento zvuk se nejvíce ozývá z prostor nad zámeckou kaplí. Krom návštěvníků tu tento jev slýchávají také zaměstnanci zámku. Na podivně znějící kroky si dokonce posvítil i tým odborníků zabývajících se paranormálními jevy. Jedné noci se tedy s baterkami a speciálním vybavením vydali do zámecké kaple. Když hrobové ticho najednou přerušily těžké dunivé kroky, okamžitě se rozeběhli podívat do prostor nacházejících se nad zámeckou kaplí. Když se tam dostali, zjistili, že tam nikdo není. Prostor nad kaplí je navíc rozdělen do několika místností, kterými není možné jen tak procházet. Také se v těch místech nacházelo mnoho neporušených pavučin. Tým odborníků tedy vyloučil, že by se prostory nad kaplí procházela lidská bytost. Jednalo se snad o nějakého bývalého majitele zámku či vojáka, který tu zemřel v místním lazaretu? V zámecké kapli se také mnohdy i přes absenci dětí ozývá srdceryvný dětský pláč.
Tajemný bajkový sál
Jednou z nejvíce obávaných místností je také Bajkový sál, který se nachází na stejném místě jako býval vojenský lazaret. Na stropě tohoto sálu jsou vymalovány různé bajky. Tento sál vyhlíží upraveným dojmem, ovšem při chvíli pobytu v tomto sále je zde možné cítit velmi negativní energii. V tomto sále se údajně samy od sebe přemisťují exponáty. Mnohdy tu jsou posunuté obrazy a rozházené květiny.
Hůlka jako vražedná zbraň
V 70. letech, kdy zámek přebírala nová kastelánka zde údajně došlo k události, ze které mrazí dodnes. Nová kastelánka na zámku našla starou vyřezávanou hůlku, která nebyla součástí inventáře. Bývalý kastelán si ji odmítl odnést a tak zůstala na zámku. Kastelánka byla velmi zvědavá a starou hůlku si jednoho večera prohlížela. Když šla spát, hůlku položila vedle sebe na noční stolek. Uprostřed noci se však probudila kvůli zvláštnímu pocitu, který měla. Po probuzení se rozhlédla kolem sebe a nemohla věřit vlastním očím. Uviděla totiž dvě zelené ruce, které držely vyřezávanou hůlku a mířily s ní přímo na kastelánku. Jakmile toto uviděla, okamžitě rozsvítila a zelené ruce zmizely. Ráno, když se kastelánka probudila, čekalo jí potvrzení toho, že v noci se opravdu stalo něco zvláštního. Po probuzení se podívala vedle sebe a zjistila, že hůlka neleží na místě, na které ji večer pokládala. Místo toho ležela na posteli vedle ní a na jednom z konců byl vysouvací nůž, který ji ležel na krku. Kastelánka ji okamžitě odnesla do nedalekého kostela, kde ji nechala pokropit svěcenou vodou. Místní kněz jí má dnes údajně vystavenou ve svém bytě jako neškodnou dekoraci.
Bojí se tu zvířata i lidé
Několikrát se také stalo, že se v zámku z ničeho nic rozezněl alarm. Když však přivolaní policisté procházeli zámek a kontrolovali, zda se tam nenachází zloděj na nic zvláštního nenarazili. Na zámek byli také několikrát povoláni psovodi s policejními psy. Ti, přestože jsou velmi dobře vycvičení, odmítli do určitých částí zámku vstoupit. Kromě zvířat, která se na zámku chovají velmi podivně, se i někteří citlivější návštěvníci při prohlídce necítí nejlépe. Dokonce se čas od času stane, že některý z návštěvníků během prohlídky tohoto tajuplného objektu omdlí. Zda jsou příběhy o zvláštní energii, která je zde všudypřítomná pravdivé, je otázka, na kterou si každý návštěvník musí odpovědět sám.
