Článek
Je takový postup v souladu s právem?
Drogerie Müller
Např. v SRN by o výsledku nebylo pochyb, což lze dokumentovat na případu „Drogerie Müller“. Ta asi před deseti let začala akceptovat kupóny na desetiprocentní slevu u příštího nákupu (tzv. Rabatt-Gutscheine) všech ostatních drogerií a parfumerií.
To se nelíbilo jedné spotřebitelské organizaci, která drogerii zažalovala pro nekalou soutěž. Ta je v Německu, stejně jako u nás, zakázána. Ochránci spotřebitelů mj. argumentovali tím, že proplácení poukázek připravuje konkurující podnikatele o zákazníky a těží z cizího marketingu.
Německé soudy to ale viděly jinak. Ve finální instanci věc posuzoval německý Spolkový soudní dvůr (BGH)[1]. Podle BGH není reklamní kampaň drogerie Müller nekalá. „Zákaznické věrnostní programy“ mají motivovat spotřebitele k dalšími nákupu. Pokud se k této kampani připojí konkurent, nabízí prostě zákazníkům alternativu. Úspěch či neúspěch „slevových poukázek“ závisí na svobodném rozhodnutí zákazníka. Nejde o sabotáž, jejíž primárním cílem je snaha uškodit konkurenci, ale o důsledek svobodné hospodářské soutěže.
OBI vs. Hornbach
České soudy bohužel tak liberálně (alespoň zatím) naladěny nejsou. Náš Nejvyšší soud v rozhodnutí[2] z roku 2011 posuzoval obdobnou situaci ve sporu OBI vs. Hornbach (OBI byla žalobcem a žalovaným byl Hornbach, který proplácel její slevové poukazy).
Výsledek byl negativní nejen pro Hornbach, ale zejména pro spotřebitele a soutěž samotnou. Akceptace poukazů konkurence je podle soudu nekalou soutěží, kterou právo (tehdy obchodní zákoník, dnes zákoník občanský) zakazuje. Hornbach sice podle soudu „může poskytovat cenovou záruku, ale nemůže přijímat slevové kupóny OBI, aniž by se na jejich vydávání a distribuci přímo podílel“.
Ve velmi stručném odůvodnění soud dovodil, že úmysl žalované při přijímání slevových kupónů žalobkyně byl pouze jeden jediný, a to „odlákat zákazníky žalobkyně a nalákat je právě k žalované a tím na úkor žalobkyně získat výhodu a prospěch, které by jinak žalovaná neměla“!
Nezní ale právě takto definice konkurenčního boje v tržním hospodářství?
V čem byl ale postup konkrétně nekalý, to se z odůvodnění nedovíme. Detailnější analýza chybí a rozhodnutí stojí na vratkých základech sentimentu typu „takto to přeci nejde“.
Přitom nevíme nic o předpokládaných nákladech na tisk poukázek a jejich reálné úspěšnosti.
Chybí porovnání se standardy v zahraničí, kde je heslo „We honor our competitor’s coupons“, běžné a nikdo se nad tím nepozastaví.
Ale hlavně: do úvah soudu se vůbec nepromítá optika spotřebitele a soutěže jako takové. Soud se příliš koncentroval na vztah dvou konkurentů a věc neposoudil z pohledu obecných přínosů. Není agresivita marketingu vyvážena přínosy pro spotřebitele, který s kuponem prostě naloží dle svého uvážení - a ve výsledku dostane lepší cenu?
Důsledky rozhodnutí
Závěry českého Nejvyššího soudu ostře kontrastují s liberálním přístupem v zahraničí. Důsledky rozhodnutí (a nedostatečného odůvodnění) se bohužel promítají i do budoucna.
Právník, který bude podnikatelem tázán, zda může proplácet slevové poukazy konkurenta, rozhodnutí – i přes jeho nepřesvědčivé odůvodnění – musí brát v úvahu. Jeho doporučení tak bude velmi pravděpodobně znít: raději ne.
Nezbývá tak než doufat, že se v budoucnu najde odvážlivec, který se právníků ptát nebude, anebo to proplácení konkurenčních poukazů prostě „riskne“ i přes jejich varování. A vybojuje nám lepší a soutěži přívětivější rozhodnutí.
_______________
[1] Rozsudek BGH ze dne 23. června 2016, sp. zn. I ZR 137/15
[2]Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2809/2010 ze dne 27.10.2011.
