Článek
Korporátní dluhopisy se v posledních letech staly velmi oblíbeným nástrojem pro investování, zejména mezi retailem. Nesou ovšem významná rizika. Pokud nemají nějaké zvláštní zajištění (např. zástavním právem), jejich hodnota odráží schopnost emitenta splatit jistinu a úroky. A ta nemusí být valná.
Řada investorů v posledních letech zjistila, že investice do korporátních dluhopisů byla chybou. Nyní se buď smiřuje s tím, že své peníze již neuvidí, anebo se domáhá plnění z dluhopisů (úhrady jistiny a úroků) právní cestou. A zde číhá na drobné investory méně známé úskalí.
Emisní podmínky s rozhodčí doložkou
V emisních podmínkách bývá někdy ujednána rozhodčí doložka zakládající pravomoc (příslušnost) rozhodců či stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.
Rozhodčí řízení v České republice upravuje zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. V roce 2016 (novelou provedenou zák. č. 258/2016 Sb.) došlo ke klíčové změně zákona zejména ve vztahu ke spotřebitelům. Od 1. prosince 2016 se výslovně vylučuje pravomoc rozhodčího soudu rozhodovat spory ze smluv uzavřených mezi podnikatelem a spotřebitelem.
Spotřebitelem je dle občanského zákoníku každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu povolání jedná s podnikatelem. Pokud tedy fyzická osoba upsala korporátní dluhopisy v pozici nepodnikající fyzické osoby (nebyla podnikatelem nebo sice podnikatelem byla, ale investice byla soukromá), je třeba ji považovat za spotřebitele.
Rozhodčí řízení není pro každého
Od 1. prosince 2016 ovšem nemohou být spory ze spotřebitelských smluv projednávány v rámci rozhodčího řízení. Tato změna je obecně vnímána pozitivně. Rozhodčí řízení je totiž svou povahou (neformálností, rychlostí a obvykle i jednoinstančností) vhodnější pro spory mezi podnikateli, u kterých lze spíše předpokládat rovnováhu sil a také vyšší míru odbornosti a profesionality.
Pro drobné investory, kteří investovali do korporátních dluhopisů v postavení spotřebitele, to ale má zásadní důsledky. Emitentem těchto dluhopisů bývá zpravidla obchodní společnost, tj. podnikatel (v drtivé většině případů akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným). Pokud byla v emisních podmínkách dluhopisu po 1. 12. 2016 ujednána rozhodčí doložka (např. ve prospěch Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR), jsou tyto doložky ve vztahu ke spotřebiteli neplatné.
Retailový investor, který se se svým nárokem obrátí na rozhodčí soud, tak může být nemile překvapen hned na vstupu. Pokud rozhodce či rozhodčí senát dospějí k závěru, že dluhopisy (ke kterým byly vydány emisní podmínky) získal v postavení spotřebitele, nezbývá jim, než rozhodčí řízení zastavit pro nedostatek pravomoci. Spotřebitel ztratí čas i peníze a musí podat žalobu znovu - tentokráte u obecného soudu.
Příklad na závěr
Úskalí lze demonstrovat na jednoduchém příkladu.
Představme si, že spotřebitel investoval do dluhopisů částku 30 000 Kč. V emisních podmínkách byla ujednána pravomoc (příslušnost) stálého Rozhodčího soudu. Spotřebitel proto podal žalobu k této instituci.
Poplatek za rozhodčí řízení u daného rozhodčího soudu činí minimálně 15 000 Kč, bez ohledu na to, jaká částka je žalována. Rozhodci spor nemohli projednávat, i kdyby chtěli; nemohou svou pravomoc opřít o neplatnou rozhodčí doložku. Rozhodli proto o zastavení řízení.
Minimální poplatek se v zásadě nevrací - a to, jak řízení skončí, nehraje v tomto ohledu roli. Spotřebitel je tedy nejméně 15tis. Kč v mínusu. K tomu můžeme podle okolností připočíst náklady na právní zastoupení (právník by ovšem neměl klientovi podání žaloby k rozhodčímu soudu vůbec schválit).
Zaplatit 15tis. Kč za banální informaci, že rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách nejsou přípustné, představuje drahé školné.
