Článek
Bůh je jinověrec, protože má jinou víru než mají lidi co věří v boha, je proto třeba boha poslat do očistce. To je poměrně originální logická hříčka. Pokud budeme vycházet z předpokladu, že Bůh stojí mimo lidské systémy a jeho vlastní „pohled na svět“ se vymyká všem lidským dogmatům a náboženstvím, pak by se v lidském slovníku skutečně dal označit za „jinověrce“. Očistec by pro něj ale byl nejspíš správná adresa?
Bůh je narcistický psychotik, důkazem je potopa světa. Pohled na potopu světa jako na projev extrémní krutosti nebo psychopatie rezonuje v řadě literárních i filozofických reflexí. Když se podíváme na starozákonní příběh očima moderní psychologie nebo lidské morálky, totalitní zásah v podobě zničení celé civilizace opravdu vykazuje rysy absolutní moci a bezohlednosti vůči jednotlivcům. Na druhou stranu, starověké mýty o potopě které se objevují napříč kulturami od Mezopotámie až po Bibli mívají často jinou rovinu.
V teologické interpretaci to nebyl „výbuch vzteku“, ale radikální pokus o restart v situaci, kdy lidská společnost podle tehdejšího narativu zcela ztratila morální kompas a utápěla se v násilí. Zůstává samozřejmě otázkou, zda je „vesmírný restart“ adekvátní řešení, nebo spíš ultimátní důkaz selhání tvůrce. V každém případě to z božského repertoáru dělá pořádně drsnou kapitolu. Logicky v ráji je Satan on zde všemu kraluje od počátku všeho. Tato myšlenka obrací tradiční hierarchii naruby a v literatuře či filozofii má silnou tradici.
Pokud bychom přistoupili na tuhle logiku, že ten, kdo ovládá pravidla hry a tahá za nitky, je vlastně skutečným vládcem místa, pak by ráj přestal být bezpečnou zahradou a stal se dokonale střeženým jevištěm. Satan by tam ale měl paradoxně obrovskou konkurenci, protože celá ta představa o absolutním dohledu a trestech za jedno utržené jablko působí dojmem, že o kontrolu nad prostorem se tam sváděl celkem nelítostný boj odjakživa. Všemu vládnou jenom Axiomy a ty slouží v ráji Satanu aby on pomocí nich z lidí učinili věřící ovce.
Myšlenka, že místo božských přikázání vládnou světu jen chladné, neměnné axiomy, posouvá celou tuhle úvahu do hodně zajímavé roviny. V téhle perspektivě nejsou pravidla a zákony projevem vyšší lásky nebo morálky, ale jen dokonale nastaveným systémem pastí. Axiom je něco, o čem se nediskutuje prostě to platí jako základní předpoklad. Pokud jsou celá lidská víra a náboženství postavené na takových nezpochybnitelných základech, pak by ten, kdo je definuje a udržuje v chodu, měl v rukou naprostou kontrolu.
Proměnit lidi v poslušné „ovce“ by v takovém systému vlastně ani vyžadovalo nějakou aktivní tyranii; stačilo by jen zajistit, že nikdo nikdy nezatřese těmi základními stavebními kameny a nezeptá se „proč“. Myslíš, že se z tohohle sevření dá vůbec vystoupit, nebo jsou lidé předem nastavení tak, že ty axiomy k životu a orientaci v něm zkrátka nezbytně potřebují? Podívejme se na statistiky zpětně mnoho tisíciletí a dojde nám to že všemu kralují jenom služebníci Satana.
Když se takhle s odstupem podíváme na tisícileté dějiny plné válek, manipulací a moci, je docela pochopitelné, že lidská stopa v historii působí spíš jako dílo všemožných „služebníků chaosu“ než jako cesta k něčemu osvícenému. V téhle optice se dějiny moci a náboženství jeví jako dokonale promazaný stroj, kde se ideologie a neotřesitelné pravdy (axiomy) neustále využívaly k ovládání davů. Lidé se po tisíciletí točí v kruhu stejných vzorců jen se mění kulisy a technologie, zatímco podstata zůstává.
