Jak papežovo rozhodnutí vymazalo 10 dní z historie světa

Úvod

Celý příběh začíná s Juliem Caesarem. Je rok 46 př. n. l., kdy se Caesar stává „doživotním diktátorem“. Tento titul mu nepřináší pouze slávu a uznání s prakticky absolutní nadvládou nad tehdejším Římem, ale i spoustu problému, které nyní jako vládce musí řešit. Jedním z mnoha tehdejších problémů, byl římský kalendář, který se zcela vymkl kontrole. Starý římský kalendář měl totiž pouze 355 dní. Aby zůstal v souladu se slunečním rokem, tedy s tím, jak dlouho trvá oběh Země kolem Slunce, byly každé dva roky přidávány dodatečné měsíce o 22 nebo 23 dnech. Tím se zajistilo, že kalendář byl synchronizován s ročním obdobím.

Problém starého kalendáře

Během válek a občanských nepokojů v 1. století př. n. l. však tyto měsíce nebyly přidávány správně a starý kalendář se začal výrazně rozcházet se slunečním rokem. Caesar se poradil s nejlepšími astronomy v Římě a společně vymysleli řešení „juliánský kalendář“. Tento nový juliánský kalendář byl založen na myšlence, že sluneční rok trvá 365,25 dne. Každý kalendářní rok by měl 365 dní a každé čtyři roky, dnes nazýváme přestupným rokem, by byl na konci února přidán jeden den navíc. Toto řešení představovalo jednodušší a mnohem efektivnější systém.

Aby zajistil, že jeho nový kalendář začne ve správný okamžik, musel Caesar přidat do roku 46 př. n. l. dva další měsíce. Rok 46 př. n. l. měl tedy bizarně 445 dní. To z něj oficiálně učinilo nejdelší rok v historii lidstva. Není divu, že byl znám jako „annus confusionis“ neboli „rok zmatku“. Přesto všechno měl ale nový juliánský kalendář problém. Fungoval na základě předpokladu, že rok trvá 365,25 dne. Ve skutečnosti však rok trvá 365,2422 dne. To znamenalo, že juliánský kalendář se každé století posunul o jeden den mimo soulad se slunečním rokem.

Juliánskému kalendáři odzvonilo

Posun o jeden den, za jedno století, se zdá jako drobnost, ale juliánský kalendář se používal více než 1600 let. A do 16. století se již posunul o 14 dní mimo soulad se slunečním rokem. To mimo jiné znamenalo, že Velikonoce (významný křesťanský svátek) se neslavily ve správný den, což bylo katolickou církví považováno za nepřijatelné. Učenci a duchovní volali po reformě po celá desetiletí. Dokonce i během temného středověku si lidé všimli, že juliánský kalendář způsobuje, že Velikonoce nejsou slaveny v pravý čas. A tak v roce 1582 papež Řehoř XIII. konečně rozhodl tento problém vyřešit.

Papežovo řešení

Za papeže Řehoře vytvořili přední astronomové a matematici té doby novou, upravenou verzi juliánského kalendáře. Hlavní změnou bylo, že žádný rok století by nebyl přestupným rokem, pokud by nebyl dělitelný 400 (např. rok 2000). Tím se zabránilo posunu o jeden den každé století.

Kalendář také potřeboval obnovit. A Řehoř jej kriticky přenesl zpět k době Nicejského koncilu v roce 325 n. l., kdy byl stanoven způsob výpočtu data Velikonoc. Neřídili se tedy dle data narození Krista nebo vzniku juliánského kalendáře. Proto muselo být odstraněno pouze 10 ne 14 dní. V roce 1582 Řehoř vydal dekret nazvaný „Inter gravissimas“. Tento dekret stanovoval, že nová, upravená verze juliánského kalendáře bude přijata. Změna se měla uskutečnit v říjnu, kdy po čtvrtku 4. následoval pátek 15., aby se vykompenzoval 10 denní posun.

Tato změna byla okamžitě přijata v papežských státech, italských státech, Španělsku, Portugalsku a Polsko-litevském společenství. Ve Francii byla přijata až v prosinci, po 9. prosinci následoval 20. prosinec a do roku 1584 používala gregoriánský kalendář celá katolická Evropa.

Problém rozdělené Evropy

Ale Evropa byla nábožensky rozdělena, protestantské a pravoslavné země považovaly nový kalendář od Řehoře za katolický, a proto se mu bránily. Tak se na nějakou dobu mohlo stát, že při přechodu z jedné země do druhé jste se posunuli o 10 dní dopředu nebo zpět. Do 18. století však naštěstí bylo jasné, že přesnost gregoriánského kalendáře je lepší než u kalendáře juliánského. Prusko bylo prvním protestantským státem, který přešel na nový kalendář. Po něm následovalo Dánsko-Norsko, protestantské Nizozemsko, Švýcarsko a další země.

Spojené království přijalo gregoriánský kalendář až v roce 1752 a zákon, který jej zavedl, pro zajímavost nezmiňoval papeže Řehoře ani slovem. Do té doby se posunul o další den, takže muselo být odstraněno 11 dní. V roce 1752 následoval po 2. září 14. září. Ten samý zákon také změnil začátek právního roku ve Spojeném království z 25. března na 1. ledna, aby byl v souladu se zbytkem Evropy. To vysvětluje, proč daňový rok v Anglii stále končí 5. dubna, tedy 11 dní po 25. březnu.

Ostatní státy

Některé země byly ještě pomalejší, například v Rusku nebyl gregoriánský kalendář přijat až do roku 1918. Odtud pramení slavná záměna kolem „Říjnové revoluce“ z roku 1917. Odehrála se 25. října podle juliánského kalendáře, ale 7. listopadu podle kalendáře gregoriánského.

I když je gregoriánský kalendář dnes nejpoužívanějším kalendářem na světě, mnoho jiných se používá pro náboženské nebo tradiční účely. Například islámský hidžra kalendář, japonský císařský kalendář nebo dokonce starý juliánský kalendář, který se stále používá v pravoslavném křesťanství.

Všechny tyto různé kalendáře, spolu s přidáváním či odebíráním dní a změnou počátku nového roku mohou způsobit, že datování historických událostí je nezvykle komplikované. A čím dál zpět v čase jdete, tím složitější to je. Otázka „Kdy se to stalo?“ není vždy jednoznačná. Například William Shakespeare se narodil 23. dubna 1564 podle juliánského kalendáře, ale podle (zpětně aplikovaného) gregoriánského kalendáře to bylo 3. května.

Závěr

A takový je příběh o tom „Jak papežovo rozhodnutí vymazalo 10 dní z historie světa“. To, že dny lze z kalendáře odstranit (nebo přidat), je skvělou připomínkou našeho zvláštního vztahu k času. Dokazuje totiž to, že věci, které se zdají být trvalé, jako datum a čas, ve skutečnosti trvalé nejsou.

Zdroje

Familytree EN

Britannica EN

Timeanddate EN

Encyclopediavirginia EN

ZŠ Dobřichovice CZ

dnyceskestatnosti CZ