Článek
Jméno Vasilije Alexandroviče Arkhipova je málo známé, ale věděli jste, že tento muž pravděpodobně zabránil vypuknutí třetí světové války a jaderné katastrofy? Pokud jste se narodili před 27. říjnem 1962, možná právě jemu vděčíte za svůj život.
Kubánská krize
Kubánská, nebo také Karibská krize, představovala v roce 1962 vyhrocení napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy během studené války. Sovětský svaz reagoval na rozmístění amerických raket v Turecku tím, že na Kubu umístil své rakety středního doletu. Spojené státy chtěly zabránit dalším dodávkám zbraní, a proto ostrov obklíčily námořní blokádou.
Grafika znázorňující dosah sovětských balistických raket SS-4 a SS-5
Dne 1. října 1962 vyrazila čtveřice sovětských ponorek, vybavená celkem 22 torpédy, včetně jedné jaderné hlavice, směrem ke Kubě. Jejich cílem bylo vytvoření protiváhy, jako odpověď na námořní blokádu.
Napjatá situace pod hladinou
Sovětské ponorky operovaly v utajení a neměly žádná identifikační čísla, což Američany uvedlo do nejistoty. Nevěděli, co se chystají udělat a jakou nesou výzbroj. S cílem přinutit ponorky k vynoření, na ně Americké námořnictvo začalo z letadel shazovat cvičné hlubinné nálože. Sovětská posádka, ale situaci vyhodnotila tak, že na hladině zuří válka a Američané útočí.
Sovětská ponorka B-59
Napětí na palubě ponorky stoupalo. Na rozdíl od ostatních sovětských ponorek museli pro vypuštění jaderného hlavice na B-59 jednomyslně souhlasit tři důstojníci: kapitán Valentin Savitskij, politický důstojník Ivan Semonovič Maslennikov a velitel flotily Vasilij Arkhipov. Zodpovědnost za osud světa tak spočívala v rukou těchto tří mužů.
Podmínky na palubě byly extrémně náročné. Baterie ponorky byly téměř vybité, nefungovala klimatizace, teploty dosahovaly 50 °C a vysoká hladina oxidu uhličitého zhoršovala morálku posádky. Kapitán Savitskij, vyčerpaný a plný nejistoty, nařídil připravit hlavici k odpalu. Podle svědectví zaznamenaného v knize Kubinskaja samba kvarteta Fokstrot autorství Alexandra Mozgova kapitán zvolal: „Zničíme je! Zemřeme také, ale všechny je potopíme!“
Klíčové rozhodnutí Vasilije Arkhipova
V kritické chvíli však Vasilij Arkhipov učinil rozhodnutí, které doslova změnilo běh dějin. Dne 27. října 1962 odmítl dát souhlas k odpalu jaderné hlavice. Díky jeho rozhodnutí nedošlo k jaderné katastrofě, která by mohla vést k absolutnímu zničení lidské civilizace. Arkhipovovo rozhodnutí bylo o to významnější, že ponorka operovala bez spojení s Moskvou, a posádka tak netušila, co se skutečně nad hladinou děje.
Námořní důstojník Vasilij Arkhipov
Svět se dozvídá pravdu
O tom, že na palubě ponorky B-59 byla jaderná hlavice, se svět dozvěděl až o čtyřicet let později, 14. října 1997, kdy Vasilij Arkhipov promluvil v Ústavu vojenské historie Ministerstva obrany Ruské federace. Pro některé sovětské námořníky byla posádka B-59 považována za zbabělce, protože místo zničení nepřítele se vynořili a padli do rukou Američanů.
Rozhodnutí mého otce zachránit životy a zajistit světový mír bylo známkou jeho síly, nikoliv slabosti.
Zdroje
