Článek
V dnešní době, kdy moderní supersporty běžně dosahují rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu s klimatizací, hudbou z reproduktorů a s armádou elektronických asistentů za zády, nám rychlost připadá jako naprosto samozřejmá věc.
Zapomínáme však, že ve dvacátých a třicátých letech minulého století byla honba za rychlostními rekordy tou nejnebezpečnější, nejsmrtelnější a nejvíce fascinující disciplínou na světě. Nebyla to éra počítačových simulací, karbonových monokoků nebo bezpečnostních klecí. Byla to doba, kdy se rychlost měřila výhradně mírou lidské odvahy, hrubým inženýrským instinktem a ochotou vsadit vlastní život na jedinou kartu. Králem této šílené éry se stal britský gentleman a závodník sir Malcolm Campbell.
Dne 21. července 1925 se na pláži Pendine Sands ve Walesu psaly dějiny. Malcolm Campbell se posadil do kokpitu svého speciálně upraveného dvanáctiválcového vozu Sunbeam o výkonu 350 koní, kterému familiárně říkal Blue Bird (Modrý pták).
Podmínky na pláži byly divoké – stačila jedna nepatrná nerovnost v písku, kaluž vody nebo drobný technický defekt pneumatiky a jezdec měl v otevřeném autě prakticky nulovou šanci na přežití. Campbell však sešlápl pedál plynu až k podlaze a jako první člověk na světě překonal na souši magickou hranici 150 mil za hodinu (oficiálně 150,77 mph, tedy 242,6 km/h). Svět tehdy na tento technický triumf lidské vůle nad fyzikálními zákony zíral s posvátnou úctou.
Předávání žezla. Donald Campbell prožil celé dětství v garážích a loděnicích. Touha vyrovnat se svému otci ho nakonec hnala do stále nebezpečnějších rychlostí, které už lidské tělo a tehdejší materiály nedokázaly bezpečně unést
Smrt v rychlosti 500 km/h v přímém přenosu
Osudové finále této rodinné ságy se odehrálo 4. ledna 1967 na klidné hladině jezera Coniston v severní Anglii. Pětačtyřicetiletý Donald Campbell se rozhodl pokořit hranici 300 mil za hodinu (482 km/h) na vodě s novým proudovým člunem Bluebird K7. První jízda proběhla skvěle, Donald dosáhl rychlosti dokonce přes 515 km/h.
Jenže místo toho, aby počkal, až se zvířená hladina jezera uklidní, rozhodl se okamžitě a bezhlavě pro zpáteční jízdu. Byla to fatální chyba, která stála na počátku jedné z nejznámějších katastrof v dějinách motorismu.
V polovině druhé jízdy, kdy se člun řítil rychlostí kolem 530 km/h, najel Bluebird na vlnu, kterou sám před chvílí vytvořil. Příď plavidla se bleskově zvedla do vzduchu, proudový motor nasál obrovské množství vzduchu, člun udělal v plné rychlosti salto vzad a v mrazivém výbuchu roztříštěného laminátu a hliníku dopadl na hladinu.
Donald Campbell byl na místě okamžitě mrtev. Jeho poslední slova v rádiu, kdy vyděšeně hlásil, že se loď vznáší, utichla vteřinu před nárazem. Tělo neohroženého rekordmana a trosky jeho stroje zůstaly uvězněny v chladných hlubinách jezera na dlouhých 34 let, než byly v roce 2001 vyzdviženy rodinnými přáteli a potápěči.
Poslední let Donalda Campbella. Katastrofa byla zachycena na filmové pásy a šokovala celý svět. Ukázala mrazivou realitu toho, co se stane, když lidské ego a touha po rekordu přestanou respektovat elementární zákony aerodynamiky
Věčný odkaz hrdinů rychlosti
Příběh rodiny Campbellových nám i po dlouhých desetiletích zanechává hluboké morální i psychologické ponaučení. Je to fascinující kronika o lidské touze překonávat hranice nemožného, ale zároveň mrazivé memento o tom, jak tenká a křehká je linie mezi absolutní celosvětovou slávou a jistou tragickou smrtí. Malcolm i Donald nebyli obyčejnými bláznivými hazardéry, byli to vizionáři, kteří posunuli lidské inženýrství o obrovský skok kupředu.
Místo posledního odpočinku. Donald Campbell byl po vyzvednutí z jezera v roce 2001 pohřben se všemi poctami. Jeho jméno a odkaz jeho otce sira Malcolma zůstávají navždy zapsány v síni slávy světového motorsportu.
Ten největší zápas svádíme se svým vlastním vnitřním hlasem, který nás nutí neustále riskovat. Nikdy se nespokojit s dosaženým úspěchem a žádat od života stále víc. A to i ve chvíli, kdy už nám pod nohama duní pětisetkilometrová rychlost a kolem nás se pomalu zavírá chladné ticho hlubokého jezera.
Znáte strhující rodinný příběh Malcolma a Donalda Campbellových, nebo jste o jejich rychlostním šílenství a tragédii na jezeře Coniston slyšeli poprvé?
Myslíte si, že je správné dobrovolně riskovat život pro posunutí lidských rekordů o pár kilometrů za hodinu navíc, nebo by měla mít bezpečnost vždy absolutní přednost? Podělte se o své názory v komentářích níže.
Zdroje:
- Zpravodajský portál iDNES.cz / Auto (Podrobná historická rešerše k životu sira Malcolma Campbella, jeho rekordu z roku 1925 na pláži Pendine Sands a vývoji vozů Sunbeam):
idnes.cz - Český rozhlas Plus (Dokumentární rozhlasový pořad o rodinné sáze Campbellových, úspěších Donalda v roce 1964 a jeho tragické havárii na jezeře Coniston):
rozhlas.cz - The National Motor Museum Trust / Beaulieu (Oficiální britský muzejní archiv, technické specifikace strojů Bluebird a zápisy z měření rychlosti z let 1925–1967):
nationalmotormuseum.org.uk - Encyclopaedia Britannica (Odborné historické heslo o siru Malcolmu Campbellovi, jeho synu Donaldovi a historii překonávání světových rychlostních rekordů):
britannica.com
