Článek
Její vznik v roce 1957 byl však obrovským designovým omylem, protože vynálezci se tento mačkací plast snažili původně prodávat jako luxusní omyvatelnou tapetu pro moderní interiéry.
V roce 1957 pracovali americký inženýr Al Fielding a švédský vynálezce Marc Chavannes v malé laboratoři ve městě Hawthorne ve státě New Jersey. Jejich původním cílem bylo vytvořit zcela nový typ interiérové dekorace – plastovou tapetu s plastickým trojrozměrným vzorem, která by se snadno čistila a oslovila tehdejší poválečnou generaci toužící po moderním designu.
Výrobní postup byl jednoduchý: vynálezci nechali dva kusy polyethylenové fólie projít upraveným strojem na textilie, přičemž do jednoho z plátů vyrazili pravidelné kruhové otvory. Kvůli technické chybě na stroji se však mezi oběma vrstvami plastu zachytily tisíce miniaturních vzduchových bublin, které se při stlačení neporušily, ale pružně držely svůj tvar.
Ačkoliv byl výsledný produkt z pohledu designu tapet naprostým propadákem, protože nikdo nechtěl mít stěny obýváku obložené průhledným bublinkovým plastem, Fielding a Chavannes si uvědomili, že jejich materiál má unikátní fyzikální vlastnosti. Založili společnost Sealed Air Corporation a začali pro svůj vynález, který pojmenovali Bubble Wrap, hledat jiné uplatnění.
Jejich druhým pokusem bylo nabízet fólii jako tepelně izolační materiál pro zemědělské skleníky. Vzduch uzavřený v bublinách sice fungoval jako skvělý izolant, ale trh o toto řešení neprojevil zájem, protože instalace byla složitá a plast pod vlivem slunečního UV záření rychle degradoval.
Skutečný zvrat nastal až v roce 1960, kdy společnost IBM představila svůj nový revoluční sálový počítač IBM 1401. Tento extrémně drahý elektronický přístroj obsahoval tisíce citlivých elektronek a magnetických komponentů, které bylo potřeba bezpečně přepravit z továren k zákazníkům po celých Spojených státech.
Tehdy používané obalové materiály, jako byly noviny, piliny nebo dřevěná vlna, byly prašné, absorbovaly vlhkost a nedokázaly spolehlivě absorbovat tvrdé nárazy během vlakové a kamionové dopravy.
Jeden z marketingových manažerů Sealed Air Corporation představil bublinkovou fólii inženýrům v IBM, kteří okamžitě pochopili její potenciál.
Fólie nabídla dokonalé odpružení, byla lehká, čímž snižovala náklady na dopravu, a byla naprosto čistá. IBM začala Bubble Wrap masivně využívat pro balení veškeré své výpočetní techniky, což spustilo lavinový efekt v celém americkém průmyslu.
Netrvalo dlouho a z pouhé ochrany drahé elektroniky se stal univerzální standard pro balení jakéhokoliv křehkého zboží. Příběh bublinkové fólie je tak klasickou ukázkou toho, že neúspěch v jednom oboru může znamenat revoluci v oboru úplně jiném, pokud mají tvůrci dostatek trpělivosti a dokáží pro svůj nefunkční designový experiment najít správný logistický trh.
Použité zdroje:
- Sealed Air Corporation / Bubble Wrap History – Oficiální podnikový archiv, historické patenty Al Fieldinga a Marca Chavannese z let 1957–1960
- IBM Archives – Historická dokumentace k logistice a distribuci počítačových systémů IBM 1401
