Článek
Většina dospělých lidí s poctivou pracovní morálkou žije po celý život v naprosto logickém, avšak v dnešní době již zcela naivním přesvědčení, že ty největší profesní zkušenosti, samostatnost a schopnost řídit lidské zdroje jsou na současném trhu práce tou nejvyhledávanější komoditou.
Když se úspěšný živnostník nebo majitel menší firmy po sedmadvaceti letech každodenní dřeně, vyjednávání s bankami, řešení krizových situací a nesení absolutní finanční odpovědnosti rozhodne z jakéhokoliv důvodu své podnikání uzavřít a najít si stabilní zaměstnání, očekává logicky respekt. Věří, že člověk, který prokazatelně dokázal vybudovat něco od nuly a udržet to na divokém českém trhu v chodu téměř tři desetiletí, bude pro personalisty absolutním požehnáním.
Jenže tento racionální pohled opírající se o zdravý selský rozum v nablýskaných skleněných palácích nadnárodních korporací naráží na tak neuvěřitelnou absurditu a marnost, až z toho člověku po padesátce zůstává rozum stát.
Skutečný šok a hluboké morální ponížení totiž přicházejí hned během prvních pěti minut úvodního pohovoru, který obvykle vede dvacetiletá personalistka s bezvýrazným pohledem a naučenými frázemi z moderních příruček o firemní kultuře. Místo toho, aby se management zajímal o vaše reálné strategické myšlení, schopnost improvizace pod tlakem nebo neochvějnou disciplínu, dostanete bleskovou palbu otázek na to, zda dokonale ovládáte specifické korporátní softwary jako je SAP, nebo proč ve vašem strukturovaném životopise chybí ta správná poslední korporátní zkušenost s vykazováním činnosti v tabulkách.
Celá vaše sedmadvacetiletá poctivá praxe, během které jste museli rozumět účetnictví, logistice, marketingu a psychologii zákazníků, je pro moderní náboráře vteřinu nato naprosto bezcenným cárem papíru, protože nezapadáte do jejich unifikovaných kolonek pro řadové, snadno ovladatelné zaměstnance.
Největším a nejbizarnějším hříchem celého tohoto pokřiveného systému je však ta pověstná, unavená věta, že kvůli svému dlouholetému podnikání zkrátka nezapadáte do jejich mladého a dynamického týmu. Pod tímto elegantním, politicky korektním newspeakem se v reálném světě skrývá čistý strach průměrných manažerů z lidí, kteří jsou příliš zkušení, příliš samostatní, mají vlastní hrdost and odmítají uctívat nesmyslné korporátní rituály či absolvovat tři dlouhé porady o tom, jak naplánovat další zbytečnou poradu.
Tento propastný rozdíl mezi reálnou lidskou moudrostí a prázdným byrokratickým divadlem na českém trhu práce zanechává v padesátnících hluboké vnitřní rány a pocit totální marnosti, ze kterého se člověk musí dlouho oklepávat.
Selský rozum přitom jasně říká, že házet do lidských odpisů ty nejzkušenější mozky jen proto, že odmítají hrát falešnou hru na korporátní štěstí a neovládají poslední vlnu digitálních zkratek, je ekonomickou i společenskou sebevraždou.
Dokud budeme platit víc za mluvení než za reálné výsledky, nikam se jako společnost neposuneme.
Zdroje:
- Harvard Business Review – The Economic Myth of Overqualification (Odborná studie o tom, proč je odmítání bývalých podnikatelů a vysoce kvalifikovaných starších pracovníků kvůli strachu z jejich samostatnosti obrovskou ekonomickou chybou moderních firem).
- Sociologický ústav Akademie věd ČR: Výzkumné zprávy o specifických překážkách bývalých samostatně podnikajících osob (OSVČ) po padesátce při pokusech o návrat do trvalého zaměstnaneckého poměru v ČR.
