Článek
Fenomén bez limitů: Když žena vládne mužskému světu
Na počátku 20. století představovala Violette zjevení. Neexistoval snad sport, ve kterém by nevynikala. Sbírala zlaté medaile v atletice, vrhala koulí, excelovala ve fotbale, boxovala a s prstem v nose porážela muže v automobilových závodech.
Byla ztělesněním moderní, emancipované ženy. Nosila pánské obleky, těžké boty, řetězově kouřila a mluvila jako dlaždič. Aby se jí lépe sedělo v kokpitu závodních vozů, nechala si dokonce chirurgicky odstranit prsa. Francie ji zbožňovala pro její odvahu a nekompromisní tah na branku. Jenže tato bezbřehá ambicióznost měla i svou temnou stranu.
Zhrzená pýcha a osudová stopka
Zlom v jejím životě nastal na konci 20. let. Francouzská federace ženského sportu už odmítala přivírat oči nad jejím výstředním soukromým životem – otevřenou bisexualitou a nerespektováním tehdejších společenských konvencí. Výsledek? Morrisové byla odebrána závodní licence, což pro ni znamenalo stopku pro olympijské hry v Amsterdamu v roce 1928.
Pro ženu, jejíž celé ego stálo na triumfu a potlesku, to byla neomluvitelná urážka. Svou vlast, která ji zavrhla, začala hluboce nenávidět. A právě této zhrzenosti si všimla rodící se nacistická mašinérie v sousedním Německu.
Hitlerovo pozvání a zrod špionky
V roce 1936 se Violette stala čestným hostem na berlínské olympiádě, a to na osobní pozvání samotného Adolfa Hitlera. Nacisté moc dobře věděli, jak polichotit jejímu zraněnému egu. Luxus, uznání a pocit důležitosti ji definitivně zlomily. Právě zde byla naverbována do služeb německé tajné služby Abwehr.
Když v roce 1940 wehrmacht obsadil Paříž, Morrisová už nehrála roli sportovkyně. Stala se klíčovou postavou pařížské centrály gestapa na pověstné adrese Rue de la Pompe.
Krutost, která šokovala i samotné nacisty
Její úkol byl jasný: infiltrovat francouzský odboj (Résistance) a likvidovat britské agenty ze sekce SOE. Díky svým kontaktům a znalosti prostředí byla děsivě efektivní. Brzy si však vysloužila přezdívku „Hyena z Paříže“ kvůli něčemu mnohem horšímu – osobní účasti na brutálních výsleších.
Svědkové a přeživší později vypovídali o tom, že Morrisová se v mučení vyžívala. Využívala svou obrovskou fyzickou sílu a neštítila se žádných zvěrstev. Pro francouzské vlastence se stala terčem číslo jedna.
Spravedlnost v zatáčce: Krvavé finále
Britská tajná služba a francouzský odboj se shodly, že Morrisová je příliš nebezpečná na to, aby dožila do konce války. Rozkaz zněl jasně: likvidace za každou cenu.
Dne 26. dubna 1944 spadla klec. Když Morrisová projížděla se svými známými (včetně dvou dětí) klikatými silnicemi v Normandii, její vůz značky Citroën se dostal pod palbu partyzánské skupiny. Auto bylo doslova rozstříleno na kusy. Violette Morrisová zemřela na místě, zasažena několika kulkami.
Smrt bývalé šampionky nikdo neoplakával. Její tělo bylo pohřbeno do neoznačeného hrobu. Zůstalo po ní jen mrazivé memento toho, jak tenká je hranice mezi národním hrdinstvím a absolutním morálním úpadkem.
Seznam zdrojů, podle kterých jsem článek zpracovávala:
- Bonnet, Marie-Josèphe (2011): Violette Morris: Histoire d'une scandaleuse – Nejuznávanější historická biografie, která detailně mapuje její sportovní kariéru i přerod v agentku gestapa.
- Ousby, Ian (1999): Occupation: The Ordeal of France 1940–1944 – Historická studie popisující fungování kolaborantských struktur v Paříži včetně Rue Lauriston 93.
- Archives Nationales de France: Policejní protokoly a výpovědi přeživších z výslechů v Carlingue z let 1944–1946.
- Ruffin, Raymond (1989): Violette Morris: La hyène de la Gestapo – Kniha zaměřující se na poslední roky jejího života, její špionážní činnost a detailní rekonstrukci atentátu v Normandii.
