Článek
Zatímco politická scéna sužovaná nedostatkem tradičních (rozuměj normálních) tváří spíše stárne, v naší vládě se rýsuje naprosto opačný krok. Budeme mít 71letého premiéra a rozhodně v tom nejsme sami – prezidentovi kdysi nejmocnější země světa je 79 let. Jsou to opět ty nejmladší strany, které přináší další inovaci.
Nejprve se snažili zkorigovat tu historii (zvláště týká-li se Ruska), tu vědou podložené poznání (spalovací motory forever) i čistou statistiku (platíme válku a dotujeme uprchlíky).
Nyní se do naší vlády chystají pustit doslova čerstvý vzduch, doslova průvan do průměrného věku našich ministrů. Pravděpodobnému budoucímu ministrovi zahraničí totiž je přibližně dvanáct let.
Stejně jako puberťák, který tátovi vytáhl památeční slivovici, se nám pokouší namluvit, že rasistické kecy psali na jeho Facebook kamarádi v hospodě. Stejně jako nezkušený puberťák si při jedné lži naběhne na přiznání k druhé blbosti, když své předchozí tvrzení podloží tím, že se zdviženou pravicí přece nemohl na Facebook nic psát. Stejně jako puberťák si myslí, že se podle auta pozná, že něco dokázal. A třešnička v podobě macho narážek na holky? No jasně, v prváku taky vždycky stál hlouček paniců okolo toho jednoho propadlíka, co vyprávěl své vlhké sny, jako by to byla realita.
Ještě by si mohl jako pravý puberťák na státní návštěvě v Německu vzpomenout na svůj oblíbený pozdrav a pak by od něj mohl být na tři roky pokoj. To je totiž sazba, kterou tam hrozí § 86a těm, co mávají kamarádům.
