Článek
Na východ slunce jsem do hor chtěla už hodně dlouho, ale každý jezdil jen na Sněžku a to není úplně lákavá představa ani přes den.
A protože Krkonoše nejsou jenom Sněžka, tak jsme vyrazili na Harrachovy kameny.
V sobotu ráno jsme se spontánně domluvili na čase a trase. Takže rychle musím nabít čelovku, aspoň na tři hodiny se vyspat a v neděli ve 2 h ráno jsme už vyjížděli. Do Horní Rokytnice jsme dojeli před 4 h ranní a výšlap mohl začít.
Cesta docela utíkala - rozumějte, byla tma, nebylo se čím kochat a co fotit. Šli jsme po žluté až na Dvoračky. Výhled byl jen na osvícené, ještě spící město.
Pokračovali jsme po červené na Růženčinu zahrádku a po chvíli se nebe začalo barvit do červena.
Nebe se začíná pomalu barvit do červena.
Harrachovy kameny máme už na dohled, tak šlapeme rychle po zbytcích sněhu, ať si tu krásu hezky užijeme. Za celou dobu jsme zatím nikoho nepotkali.
Jsme na místě, usedneme, vytáhneme horký čaj a „snídani“ a užíváme si to kouzlo barev.
Ohnivá nádhera.
Asi 15 minut si užíváme probouzení dne a po chvíli pokračujeme k Mohyle Hanče a Vrbaty na Zlatém návrší, kde pokračuje další krásná hra barev i s výhledy na Sněžné jámy, Labskou boudu a v dáli i na tu Sněžku.
Po chvíli se opět zvedáme a pokračujeme dál k Pančavskému vodopádu. Obloha se začíná barvit do modra a sluníčko už krásně hřeje. A dokonce potkáváme prvního skialpinistu.
Pančavský vodopád byl krásně plný vody a díky brzké hodině byl i výhled do Labského dolu zahalen do ranního oparu.
Pančavský vodopád.
Pozdravíme tři kolemjdoucí a pokračujeme ke spodní části Labského vodopádu. Je to zhruba 500 m dolů od Labské boudy, ale stojí za to si k němu dojít.
Vrátíme se nazpět a užíváme si ten klid a pohled na hřebeny bez lidí. To už se asi nikdy nestane při tak krásném počasí.
Ale už je čas se vrátit nazpět, jen to vezmeme ještě přes Harrachov. Takže směr U čtyř pánů a pak rovnou dolů k Mumlavskému vodopádu. Potkáme 2 turisty a nerušeně dojdeme k řece Mumlava. Dole už začíná trochu „mumraj“, ale to nám nebrání v tom, užít si vodopád v plné jeho kráse.
Mumlavský vodopád.
Rychlý oběd v Harrachově a z posledních sil nás čeká ještě jeden úsek do kopce a pak si už jen vítězně plácneme u auta v Horní Rokytnici, protože máme za sebou krásných 28,5 km.
Odřídím ještě dvě hodiny domů a tam definitivně padám za vlast.
Vědět, že za týden a půl napadne nová várka sněhu, tak rozhodně počkám, ale i tak jsme si to užili. Pravidelnou disciplínu si z toho dělat nebudu, ale jednou za čas na noční výšlap, proč ne. :)
