Zážitková cesta k vodopádu u nejvyšších rakouských hor

Vodopád nabízí nádherné pohledy na okolní třítisícovky, přírodu a všudypřítomné pasoucí se krávy.

Po cestě nahoru se i hezky zapotíte. Trasa až k vrcholu vodopádu je přes 700 výškových metrů.

Cestu jsem si sice naplánovala měsíc a půl dopředu, ale co si nenaplánujete, to je počasí. :) Takže dnes to moc o výhledech nebude, ale pokocháme se hlavně vodopádem.

Trasa začíná na velkém parkovišti dole těsně před mýtnou bránou na Grossglocknerskou vysokohorskou silnici. Míst na parkování je tam celkem dost, ale samozřejmě za hezkého počasí určitě přijeďte dřív.

Vodopád valící se dolů nemůžete přehlédnout, takže směr je jasný - nahoru. :)

Projdete malou brankou, pak přes pole až se dostanete na štěrkovou silnici, která vede až hlavní atrakci vodopádu. Ale to teď předbíhám. Každopádně tím chci říct, že cesta nahoru není nic náročného a jediné na co si musíte dávat pozor je to, abyste nešlápli do kravího lejna, která jsou také všudypřítomná.

Už po prvních cca 20 minutách dojdete ke spodní části vodopádu a takových pauziček ještě bude několik.

U každého výhledu najdete lavičku, kde můžete relaxovat a kochat se. Po pár set metrech narazíte na další. Nedokáži vám úplně přesně popsat časovou náročnost jednotlivých částí, protože já se kochala a fotila celou dobu. :)

Další WOW zastávka je u lávky, která vede přes vodopád na další stranu údolí, a to se objevíte doslova uprostřed masy vody. Do toho máte překrásné výhledy. Dle map můžete pokračovat po druhé straně, ale tato cesta byla zavřená, tak jsem pokračovala po té štěrkové.

Počítám si zákruty do toho nejlepšího highlightu vodopádu.

K odbočce vede luxusní, rozjetá, bahnitá cesta - už neřešíte, jestli je to lejno nebo bahno, prostě jdete.

A teď nastává ten moment, kvůli kterému tam půjdete. V 1730 výškových metrech najdete posezení přímo pod vodopádem. Sedíte na lávce, popíjíte, a přímo před vámi proudí vodopád. Najdete tady i chlazené pivo, colu - samozřejmě s ceníkem kolik máte dát do kasičky.

No, sedět tam můžete klidně hodiny. Občas na mě vykoukl mezi mraky nějaký ten kopec, ale viditelnost byla spíše nulová. Každopádně atmosféra tohoto místa vám to vynahradí.

Asi po půl hodině jdu na finální výstup. Poslední pohled na toto magické místo a vrhám se na zbývajících asi 150 výškových metrů.

Tady už je ta cesta opravdu luxusní. :) Ale to už je mi vážně jedno.

Přicházím do finále, kde za normálního počasí sledujete místní masivy s ledovcem Walcher Kees. Já pozoruji mlhu a začínající déšť. Ale to mi náladu nezkazí.

I tady na vás čeká samoobsluha v podobě chlazeného piva.

Projdu přes vrchní část vodopádu a vyrážím už v dešti dolů.

Po cestě dolů potkávám ještě místní turistky.

Dole se u auta převléknu do suchého a těším se z nového zážitku. Pokud budete mít cestu okolo, tak vodopád určitě nevynechejte. Cestu zvládne vážně každý.

Tak doufám, že se vám tento tip na výlet líbí a hlavně ať máte lepší počasí.