Článek
Život Petry se točil kolem jejích dvou pokladů – tříletého Matyáška a desetiměsíčního Vojtíška. S manželem Markem prožívali typické radosti i starosti mladé rodiny. Petra přiznává, že ačkoliv své syny bezmezně miluje, nikdy nebyla ten typ ženy, která by se rozplývala nad každým cizím dítětem. „Nejsem prototypicky mateřský typ, který by se hned chtěl mazlit s každým prckem na potkání,“ krčí rameny.
Vše se zdálo být v poklidu, dokud si její bratr Tomáš nenašel novou přítelkyni, Natálii. Sympatická jednatřicetiletá žena měla z předchozího vztahu dvě děti – sedmiletého Adama a pětiletou Emu. Při prvním setkání Natálie přímo zářila. „Hned začala plánovat, jak si naše děti budou spolu hrát a jaká to bude velká, šťastná rodina,“ vzpomíná Petra na trochu přehnaný optimismus budoucí švagrové.
Realita však byla jiná. „Jak si mohla myslet, že si sedmiletý kluk bude kdovíjak rozumět s batoletem nebo miminem?“ diví se Petra. Věkový rozdíl byl prostě příliš velký. Pětiletá Ema byla zase, jak Petra diplomaticky říká, „velmi živé dítě“. Přeloženo do běžné řeči, Ema byla poměrně divoká a neposedná. „Můj Matyášek se jí při rodinných sešlostech vyhýbal obloukem. Ema mu brala hračky, byla hlučná a nerespektovala jeho prostor,“ popisuje Petra.
Navzdory tomu se Petra s manželem snažili být k Natálii a jejím dětem milí a vstřícní. Minulé Vánoce, první společné od doby, co se Tomáš s Natálií dali dohromady, jim u rodičů pod stromeček nadělili dárky. „Myslela jsem, že je to normální slušnost, gesto, které potěší,“ říká Petra.
Jenže Natálie to viděla jinak. Po čase si Petru vzala stranou a spustila lavinu výčitek. Prý neprojevuje dostatečný zájem o její děti, které se potenciálně stanou jejími synovcem a neteří. Vadilo jí, že Petra odmítá hlídat její děti u sebe doma bez její přítomnosti, i když na společnou večeři u nich doma je klidně pozve. „A prý mám donutit Matyáška, aby si Emu oblíbil! To už mi přišlo úplně absurdní,“ kroutí hlavou Petra. Korunu všemu nasadila obviněním, že je Petra k jejím dětem chladná.
„Snažila jsem se jí klidně vysvětlit, že nemůžu a nebudu nutit své dítě, aby si s někým hrálo nebo se s ním kamarádilo proti své vůli. Také jsem jí řekla, že se necítím komfortně mít u sebe doma její děti bez ní. Neznám je tak dobře, nevím, jak se chovají mimo těch pár rodinných setkání, a upřímně, nechci být zodpovědná za dvě cizí děti,“ vysvětluje Petra svůj postoj. K obvinění z chladnosti dodala, že to nedělá schválně, ale taková prostě je. Není fanouškem dětí obecně a necítí potřebu se nad nimi přehnaně rozplývat.
„Na to mi Natálie řekla, že to není pravda, protože viděla, jak se chovám ke svým synům. No ano, protože to jsou MOJE děti!“ rozčiluje se Petra. Natálie také tvrdila, že všichni její děti odstrkují, a jako příklad uvedla, že Petřini rodiče jsou mnohem vřelejší k jejím synům. "No samozřejmě, vždyť jsou to jejich vnoučata! Co na to mám říct?"
Diskuse nikam nevedla. Petra, už značně rozrušená, nakonec Natálii řekla na rovinu: „Podívej se, Natálie. Začala jsi s mým bratrem chodit před rokem. Moji rodiče i já jsme se s tebou a tvými dětmi setkali několikrát a všichni jsme k vám byli milí. Nevím, co je tvůj problém, ale tohle si musíš vyřešit s Tomášem. Nikdo tvé děti neodstrkuje, ale nemůžeš očekávat, že k nim budeme přistupovat stejně jako k mým. To se nikdy nestane. Moje děti jsou moje děti, nic těm tvým nedluží a ty nemáš nárok si od nás cokoliv vynucovat.“
Bratr Tomáš se za Natálii omluvil. Přiznal, že mu její chování připadá hysterické a že se zaměřuje na absurdní „rozdíly“, které vidí v přístupu k dětem. Souhlasí, že ani Petra, ani jejich rodiče nic špatně nedělají. Ví, jaká Petra je, a je si vědom, že nic nedělá naschvál. Zároveň ale Petru požádal, zda by se nemohla pokusit být k Natáliiným pocitům trochu empatičtější, protože Natálie po jejich rozhovoru prý usedavě plakala.
„Řekla jsem mu, že jsem k ní slušná, ale ona mi připadá manipulativní. Pokud nechce slyšet pravdu, neměla se mnou takové diskuse vůbec začínat,“ stojí si za svým Petra. Tomáš je z celé situace nešťastný a neví, jak má tohle „šílenství“, jak to sám nazval, zvládnout.
Petra je teď zmatená. Udělala chybu, když byla k Natálii tak přímočará? Je skutečně bezcitná, když odmítá milovat cizí děti jen proto, že jsou dětmi bratrovy přítelkyně? Nebo má právo chránit klid své vlastní rodiny a nenechat si do života zasahovat přehnanými požadavky?
