Článek
Jedním z těchto individuí byl i Donald Harvey. Narodil se v dubnu 1952 v americkém Ohiu. Podle jeho matky se jednalo o milého, bezproblémového chlapce, který měl vždy radost ze života a úsměv na tváři. Podle spolužáků to byl podivín a samotář. A jeho sestra, která mu byla nejbližším člověkem, jako jediná věděla o jeho strašlivém tajemství. Jako dítě ho pravidelně zneužíval strýc i soused.
Dospělost
Po traumatickém dětství se Donald rozhodl, že střední školu nedokončí. V šestnácti letech nastoupit na místo dělníka v továrně, kde se mu však příliš nedařilo a byl propuštěn. V osmnácti letech se staral o umírající babičku ve státě Kentucky. Mnoho času strávil v nemocnici, kde ho už personál znal, a nabídli mu místo sanitáře. Jelikož byl nezaměstnaný a práce v továrně mu nevoněla, s povděkem přijal.
Zpočátku všechno probíhalo hladce – Harvey měl důvěru sester z oddělení, které ho znaly, a měl tak značnou volnost v péči o pacienty. Měl na starosti sanitární věci – tedy hygienu, výměnu plen a bažantů, převlékání postelí. Harvey se v péči o pacienty našel – ostatní zaměstnanci si pochvalovali, že je pečlivý a ochotný. To se však změnilo v květnu 1970. Osmaosmdesátiletý muž mu při vyměňování mísy rozetřel fekálie po obličeji. Harvey ho v návalu vzteku udusil polštářem. Ten samý den pak v rozrušení udělal chybu a při neopatrné manipulaci s krmící sondou zabil dalšího pacienta.
Harvey byl několik týdnů jako na trní, ale úmrtí pacientů v nemocnici nebyla nic neobvyklého, a žádné vyšetřování se nekonalo. Donald tak „okusil krev“ a osmělil se v tom, aby pokračoval. Na konci června v červenci usmrtil dalších 6 pacientů. Tvrdil, že se jednalo o smrt z milosti, ale nebylo tomu tak. Jeden z pacientů, 81 letý muž, totiž považoval Harveyho chování za podezřelé. Věřil, že mu osmnáctiletý mladík usiluje o život. Prvoválečný veterán se ho proto rozhodl zneškodnit ranou do hlavy, a Donalda knokautoval. Ten pak muži v návalu vzteku vrazil drát z kovového šatního ramínka do močového katetru, a propíchl mu tak močový měchýř i střevo. O čtyři dny později muž zemřel na otravu krve.
Donald byl pak několik dní opět jako na trní – věděl, že to s minulou vraždou přehnal a bál se dopadení. Ani v tomto případě však žádné vyšetřování neproběhlo a Harvey vraždil dál. Do března roku 1971, kdy byl zatčen za řízení v opilosti a propuštěn, tak stihnul usmrtit celkem 15 osob.
Řádný život?
Po svém zatčení se Donald rozhodl přestěhovat z Kentucky zpět do Ohia. V opilosti totiž začal blekotat při svém zatčení o vraždách a policie tak měla možnost ho dopadnout. Bohužel však strážníci považovali jeho opilecké žvatlání za nikterak alarmující, a sériový vrah opět uniknul pozornosti mužů zákona.
Rozhodl se vstoupit do armády a snažil se dát svůj život do pořádku. Z armády byl však po dvou letech propuštěn. V průběhu služby se dvakrát pokusil o sebevraždu a těžko se smiřoval se svou homosexuální orientací. Poté střídal práci v různých nemocnicích i v nepříbuzných oborech, a prý držel své vražedné choutky na uzdě.
Bohužel to je ovšem u sériového vraha nepravděpodobné – spíše nikde nedostal příležitost být s pacienty o samotě. Harvey byl jeden z typů vrahů, kteří se mimo své známé prostředí (tedy nemocnici, případně vlastní dům) cítili zranitelní, proto nedokázal zabíjet v tomto mezičase.
Osmdesátá léta
V roce 1983 konečně našel zaměstnání v nemocnici, kde byl nedostatek personálu natolik kritický, že byl sanitář ponecháván s pacienty o samotě. První vraždu po dlouhé pauze spáchal opět ve vzteku – po hádce pacientku otrávil arsenem. Právě otrava se stala Harveyovým nejoblíbenějším způsobem vraždy – a mimo nemocnici vraždil i ve svém okolí.
Pravidelně trávil ze žárlivosti arsenem svého přítele, aby zůstával doma a nemohl mu být nevěrný. Když se ho rozhodl opustit (o dávkách jedu v jídle nevěděl), otrávil a zavraždil arsenem jeho otce, a pokusil se otrávit i jeho matku. Svou sousedku otrávil a zavraždil koláčem s arsenem, a druhou sousedku záměrně nakazil hepatitidou.
Většinu svých vražd však páchal na pracovišti. Oběti si nevybíral – bylo jim od 42 do 91 let, muži i ženy, všechny rasy. Mimo otravy arsenem používal i kyanidy, dusil pacienty igelitovým sáčkem či polštářem, odpojoval je od přístrojů či předávkovával morfiem nebo inzulinem. Občas si vylíval své sadistické choutky, a pacientům strkal ampulky s kyanidem do konečníku či do genitálií. Od dubna 1983 do března 1987 pak stihnul prokazatelně zavraždit dalších 32 lidí, i když on sám se přiznal k vraždám 87 pacientů.
Dopadení a soud
Harveymu se stala osudným jeho záliba v jedech – zápach hořkých mandlí při pitvě jeho poslední oběti poukázal na otravu kyanidem. Konečně se rozeběhlo vyšetřování. Nejprve se podezřívali příbuzní oběti, když se ale vina neprokázala, smyčka se začala stahovat. Nemocničního personálu, který se zesnulým přišel do kontaktu, nebylo tolik. A Donald měl mezi kolegy přezdívku „anděl smrti“, byl totiž vždycky „náhodou“ při tom, pokud pacienti umírali… Policie šla tentokrát najisto. A když v jeho domě objevila deníky s popisem vražd a pokusů, Harvey se snažil za každou cenu vyhnout trestu smrti.
Uzavřel dohodu s policií, přiznal se k 87 vraždám, a spolupracoval. Dostatek důkazů byl nakonec pro 47 vražd, za které byl odsouzen na 28 doživotních trestů odnětí svobody. V roce 2017 ho však dostihla karma – ve vězení ho spoluvězeň umlátil k smrti.
Zdroje:
Murderpedia: https://murderpedia.org/male.H/h/harvey-donald.htm
Crime Library: https://www.crimelibrary.org/serial_killers/weird/donald_harvey/1.html
