Článek
Jsou příběhy, které svou silou a neuvěřitelnou lidskou vůlí překračují hranice všedních dní a čas od času se znovu vynoří, aby inspirovaly. Mnozí se tak třeba až s odstupem let dozvídají o osudu francouzského novináře Jean-Dominique Baubyho, často prostřednictvím stručného, ale o to údernějšího shrnutí: „Dnes jsem se dozvěděl/a o francouzském novináři Jean-Dominique Baubym, který ve 43 letech utrpěl mrtvici a ochrnul. Trpěl syndromem uzamčení, kdy jeho mysl byla neporušená, ale mohl pohybovat pouze jedním očním víčkem. Bauby vymrkal 130stránkový román, který se stal bestsellerem, a zemřel dva dny po jeho vydání.“ Takovéto připomenutí vždy znovu zasáhne a připomene sílu lidského ducha.
A jaký byl tedy skutečný příběh tohoto neobyčejného muže?
Život Jean-Dominique Baubyho, charismatického šéfredaktora francouzského módního časopisu Elle, byl plný slov, smíchu, úspěchů a společenského života. Vše se změnilo v jediném okamžiku, 8. prosince 1995. Tehdy, ve věku pouhých 43 let, ho postihla masivní mozková mrtvice. Když se po dvaceti dnech probral z kómatu, čekala na něj zdrcující diagnóza: syndrom uzamčení (locked-in syndrome). Jeho mysl zůstala naprosto jasná, plná vzpomínek, myšlenek a pocitů, ale tělo se proměnilo v nehybné vězení. Jediné, čím mohl komunikovat se světem, bylo mrkání levého očního víčka. Jedno mrknutí znamenalo „ano“, dvě „ne“.
Zdálo by se, že je to konec. Konec jakékoliv smysluplné existence. Ale Bauby se odmítl vzdát. S pomocí své logopedky a přátel byl vyvinut speciální komunikační kód. Asistentka pomalu procházela abecedu, seřazenou podle frekvence používání písmen ve francouzštině (E, S, A, R, I, N, T, U, L…), a Jean-Dominique mrknutím potvrdil to správné písmeno. Písmeno po písmenu, slovo po slovu, větu po větě. Každé slovo trvalo nekonečné minuty úmorné koncentrace.
Přesto se tento muž, uvězněný ve svém „skafandru“, rozhodl vykonat něco nemyslitelného – napsat knihu. Chtěl světu zanechat svědectví o svém vnitřním životě, o tom, jak jeho duch – onen „motýl“ – stále dokáže létat, i když je tělo paralyzované. Po patnáct měsíců, za pomoci své oddané přepisovatelky Claude Mendibil, „diktoval“ mrkáním svůj autobiografický román. Odhaduje se, že kniha si vyžádala na 200 000 mrknutí.
V knize, kterou nazval Skafandr a motýl, Bauby s bolestnou upřímností, ale i s překvapivým humorem a ironií, popisuje svůj každodenní boj, své vzpomínky na minulý život plný radostí i lásek, své sny, fantazie a pocity bezmoci i touhy. Píše o koupelích, při kterých má pocit, že se topí, o návštěvách svých dětí, které jsou pro něj světlem i bolestnou připomínkou toho, co ztratil, o absurditě situací, kdy mu například slintá brada a on s tím nemůže nic dělat. Jeho mysl však zůstává neuvěřitelně živá, cestuje do minulosti, představuje si exotické krajiny, milostná dobrodružství – je to onen motýl, který uniká tíze skafandru.
Kniha „Skafandr a motýl“ vyšla ve Francii 9. března 1997 a okamžitě se stala senzací a bestsellerem. Kritici i čtenáři byli ohromeni silou jeho vůle, hloubkou jeho myšlenek a poetickým jazykem, kterým dokázal popsat svůj stav. Jean-Dominique Bauby se však ze svého triumfu dlouho neradoval. Pouhé dva dny po vydání knihy, která obletěla svět a byla přeložena do desítek jazyků (a později i zfilmovaná), zemřel na zápal plic.
Jeho odkaz však žije dál. Příběh muže, který odmítl být umlčen a který i v té nejhlubší temnotě dokázal najít světlo kreativity a sdílení, je věčnou inspirací a připomínkou nezlomnosti lidského ducha a síly slov, i když jsou vyřčena pouhým mrknutím oka.
Zdroje
Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Diving_Bell_and_the_Butterfly
The Guardian
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2008/nov/30/diving-bell-butterfly-florence-bensadoun
New York Times
https://www.nytimes.com/1997/05/23/books/locked-in-his-body-but-refusing-to-let-his-spirit-die.html
Brain and life
https://www.brainandlife.org/articles/the-diving-bell-and-the-butterfly
