Článek
Během druhé světové války se piloti britského Královského letectva (RAF) potýkali nejen s nepřítelem, ale i se záhadnými technickými problémy svých strojů. Z této frustrace a stresu se zrodil mýtus o gremlinech – malých, neviditelných stvořeních, která si libovala v sabotování letadel. Poruchy motorů, selhávající přístroje či nevysvětlitelné turbulence – to vše bylo připisováno na vrub těmto zlomyslným šotkům. Ačkoliv se termín „gremlin“ objevil ve slangu RAF již ve 20. letech, právě válečné nasazení mu dodalo na popularitě.
Víra v gremliny nebyla jen pouhým žertem. Sloužila jako důležitý psychologický mechanismus pro zvládání extrémního stresu a strachu z bojových letů. Obviňování těchto fantastických bytostí pomáhalo pilotům ulevit si od osobní odpovědnosti za selhání techniky a udržovat morálku. Někteří piloti si dokonce vyráběli „šťastné gremliny“ jako talismany.
Kdo byli gremlini a co měli na svědomí?
Popisy gremlinů se lišily, ale obecně byli vnímáni jako malí tvorové, často s dlouhými nosy, velkýma ušima a přísavkami na nohou, které jim umožňovaly pohyb po letadlech. Postupně se dokonce vyvinula jakási „typologie“ gremlinů, kde každý druh měl na starosti specifické пакости. Existovali například „Puffs“, kteří nasáváním vzduchu způsobovali turbulence, nebo obávaní „Strato-Gremlins“, operující ve velkých výškách a mající na svědomí problémy s kyslíkovými systémy. Americké letectvo některé z těchto postav dokonce využilo ve svých bezpečnostních plakátech.
Roald Dahl a cesta gremlinů do Hollywoodu
S mýtem o gremlinech se během své služby u RAF důvěrně seznámil i pozdější slavný spisovatel Roald Dahl. Jeho válečné zkušenosti, včetně vážné havárie, ho inspirovaly k napsání jeho první dětské knihy „The Gremlins“ (1943). V Dahlově příběhu gremlini nejprve sabotují letadla RAF, protože stavba továrny zničila jejich domov. Později se však, po pochopení situace, přidají na stranu Spojenců a pomáhají v boji proti nacistům.
Dahlův příběh zaujal Walta Disneyho, který plánoval natočit film kombinující živou akci s animací. Kniha byla vydána v očekávání filmu, ale projekt se nakonec kvůli problémům s autorskými právy a neshodám s RAF neuskutečnil. Přesto se kniha stala úspěšnou a pomohla gremliny zpopularizovat.
Gremlini v populární kultuře
Mýtus o gremlinech rychle pronikl do americké populární kultury. Objevili se ve válečných animovaných filmech, jako byl Falling Hare s Bugsem Bunnym (1943), i v rozhlasových hrách. Zásadní vliv na jejich pozdější vnímání měla epizoda seriálu The Twilight Zone nazvaná „Nightmare at 20,000 Feet“ (1963), kde gremlin ničí křídlo letadla.
Vrcholem popularity se pak stal film Gremlins z roku 1984, režírovaný Joe Dantem a produkovaný Stevenem Spielbergem. Ačkoliv si film vytvořil vlastní mytologii, jeho tvůrci přiznali inspiraci jak Dahlovou knihou, tak širším folklórem o těchto škodlivých stvořeních. Původní scénář Chrise Columbuse byl údajně inspirován jeho vlastním strašidelným zážitkem se zvuky myší v podkroví.
Odkaz gremlinů přetrvává dodnes. Stali se archetypem technologických šotků a termín „gremlin“ se vžil jako označení pro jakoukoliv nevysvětlitelnou technickou závadu. Jejich příběh, od válečného folklóru pilotů RAF po hollywoodské trháky, je fascinujícím svědectvím o síle lidské představivosti.
Zdroje
Wikipedia: Gremlin: https://en.wikipedia.org/wiki/Gremlin
DCMP - Monstrum: Gremlins: https://dcmp.org/media/24299-monstrum-gremlins (Poznámka: Tento zdroj byl v předchozím článku označen jako , , , )
The Walt Disney Family Museum: Gremlins and a Tale of Two Storytellers: https://www.waltdisney.org/blog/gremlins-and-tale-two-storytellers (Poznámka: Tento zdroj byl v předchozím článku označen jako , )
Difesa Online: La storia dei Gremlins: https://en.difesaonline.it/evidenza/approfondimenti/la-storia-dei-gremlins-leggendari-folletti-inventati-dalla-royal-air-force
