Článek
Tohle je naprosto pravdivý příběh a stal se teprve před pár hodinami. Chtěl jsem se o to někde podělit a jediné místo, které mě napadlo, bylo překvapivě právě tady. Abych uvedl věci na pravou míru, s manželkou Janou jsme na dovolené v Mexiku. Oba si to tu upřímně užíváme a tato situace na tom nic nemění, ale přehodnocuji náš přístup k bezpečnosti.
S Janou jsme si zašli na večeři a pak se pěšky vrátili do hotelu. Vešli jsme do pokoje, odkládali si věci a tak podobně. Uplynulo pár minut a ozvalo se zaklepání na dveře. Mužský hlas tiše pronesl něco španělsky, takovým tím tónem, jako když se snaží upoutat pozornost, třeba jako „pokojová služba“ nebo něco takového. Jana se na mě podívala s výrazem, kdo by to mohl být u dveří.
V tuto chvíli bych měl upřesnit, že jsme na dveřích měli cedulku „Prosím nerušit“.
Uplynulo pár vteřin a ozvalo se další zaklepání. Jana mi naznačila, abych šel ke dveřím, tak jsem šel. V tu chvíli jsme asi minutu před klepáním a během něj nevydali žádný zvuk. Zrovna když jsem došel ke dveřím, klíčová karta odemkla zámek a dveře se otevřely.
Špinavě vypadající muž právě otevřel dveře a stál asi půl metru ode mě. Položil jsem ruku na dveře, abych zabránil jejich dalšímu otevření. Myslím, že byl stejně překvapený jako já. Začal mluvit španělsky a zaslechl jsem tam někde slovo „WiFi“. Řekl jsem: „No hablo espaňol.“ Lámanou angličtinou se snažil zeptat, jestli nejde Wi-Fi. Jana řekla, že funguje. Já jsem byl z toho, co se právě stalo, tak trochu v šoku a držel jsem ruku na dveřích, zatímco on mluvil a nakonec odešel.
Zavřel jsem dveře a tentokrát jsem použil i fyzický zámek (obvykle to dělám, ale zrovna jsme přišli a chtěli si odložit věci). Mluvil jsem s Janou, zatímco jsme se snažili utřídit si myšlenky o tom, co se právě stalo. V podstatě: muž zaklepal, nikdo neodpověděl, pak si sám kartou otevřel a ptá se na Wi-Fi? Ne, tohle byl jasný pokus o vloupání, měl univerzální klíčovou kartu a myslel si, že nejsme doma.
Minutu nebo dvě poté, co se to stalo a my jsme se vzpamatovali a pochopili, co se vlastně událo, jsem tuto informaci předal na recepci pro případ, že by ten chlap zkoušel další dveře. Zdálo se, že to berou vážně. Žádné další zprávy kromě toho nemám.
Skutečnost, že se tohle stalo, mi naprosto vyrazila dech a nevím, jestli jsem to už úplně zpracoval.
Co kdybychom se vrátili o 30 minut později? Pravděpodobně bychom přišli o nějaké věci. O 5 minut později? Načapali bychom cizího chlapa v našem hotelovém pokoji. Co kdybychom šli dnes večer spát dříve? Mohli jsme spát, klimatizace je hlučná a nevím, jestli bych přes spánek slyšel klepání na dveře. Pokud se to mělo stát, určitě to dopadlo tím nejlepším možným způsobem, ale tyhle „kdyby“ jsou šílené.
Rozhodně teď budu ukládat naše cennosti do trezoru. Měl jsem to udělat hned, ale teprve jsme přijeli. Poučení pro příště. V budoucnu půjdou věci okamžitě do trezoru.
