Článek
Když Kláře (25) nabídli povýšení na pozici globální koordinátorky, cítila, že se dotýká hvězd. Po třech letech ve firmě, kde byla každý rok povýšena, to byl obrovský skok – zodpovědnost, prestiž a plat, o jakém se jí ani nesnilo. Práce, kterou milovala, uznání, skvělé peníze a k tomu bonus v podobě cestování – asi čtyři týdny ročně po pobočkách v Evropě, Asii a Jižní Americe. „Kdyby mé náctileté já vidělo, kam směřuji, bylo by ohromené,“ svěřila se Klára.
Jenže nadšení brzy vystřídaly obavy. Její přítel David (32) s nabídkou nesouhlasil. Ačkoliv nedal přímé ultimátum, jeho slova bolela. „Řekl, že pokud budu dál tlačit na něco, s čím mu evidentně není dobře, pak musím vědět, co skutečně chci, a měla bych si sbalit kufry a odejít,“ vzpomíná Klára se smutkem. Chápala ho – David vždy mluvil o stabilním životě, o partnerce zaměřené na rodinu. I Klára začala tyto hodnoty vnímat intenzivněji od té doby, co byli spolu. Ale zároveň tu byl její sen o kariéře, pro který tak tvrdě dřela. Nechtěla si vybírat mezi láskou a ambicemi.
Pokusila se s Davidem najít kompromis. Vysvětlila, že cestování by bylo jen čtyři týdny v roce, maximálně deset procent pracovní doby. Jenže to nestačilo. David začal vytahovat další problémy. Vadilo mu, že by si Klára mohla občas přizpůsobovat pracovní dobu kvůli jiným časovým pásmům, i když by stále pracovala jen osm hodin denně. Obával se lidí, které by mohla potkat, zejména mužů. Nesouhlasil s pracovními večeřemi s klienty, ani s tím, aby spala sama v hotelu. „Dokonce řekl, že nepřipustí, abych šla na večeři, zatímco on by na mě čekal v hotelovém pokoji, kdyby náhodou jel se mnou,“ popisuje Klára narůstající absurditu. Vyžadoval, aby mu volala o každé přestávce, a zlobil se, když neodpověděla na zprávu do půl hodiny. Chtěl denně její pracovní kalendář a vyžadoval informace o každém pracovním rozhovoru s muži.
„Má velmi silné hranice ohledně mé práce,“ přiznává Klára. Žádné kamarádství s mužskými kolegy, žádný neformální tón v e-mailech, žádná setkání po práci, žádné sdílení osobních čísel bez jeho souhlasu. Před dvěma týdny jela Klára na třídenní školení do jiného města. Musela každý den dojíždět čtyři hodiny tam a čtyři zpět, protože David nechtěl, aby spala v hotelu. Když zapomněla okamžitě nahlásit založení pracovní skupiny na WhatsAppu, donutil ji v jednu ráno vstát a chat mu ukázat. „Je prostě strašně žárlivý na můj profesní život. To všechno proto, že než jsem ho potkala, jeden můj kolega se stal mým dobrým kamarádem. Musela jsem s ním přerušit kontakt a zablokovat si ho.“
Klára se občas cítila tak zoufale, že uvažovala o obyčejné práci třeba v supermarketu, jen aby ho konečně přestala provokovat a on ji přestal kontrolovat. Pak si ale vzpomněla, jak moc miluje svou práci.
Postupně si však díky komentářům a pohledům lidí zvenčí začala skládat děsivý obraz. „Myslím, že to bylo gaslighting,“ říká dnes s odstupem. „Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale cizí lidé mi pomohli si uvědomit, jak zpackaný mám život.“
Vzpomíná, jak na začátku všechno působilo úžasně. Davidova majetnickost jí zprvu připadala jako roztomilá péče, zvlášť po předchozím chladném vztahu. „Během šesti měsíců mě odřízl od všech mých kamarádů mužského pohlaví. Nastěhovali jsme se k sobě a on pomalu začal mikromanažovat celý můj život.“ Když byl v práci (13 hodin bez telefonu), očekával, že mu Klára bude do zpráv na Instagramu vypisovat vše, co udělala – kdy odešla z domu, šla do obchodu, měla schůzku, vrátila se… aby měl kompletní časovou osu jejího dne.
Postavil se i mezi ni a její rodinu, navrhoval, aby je navštěvovala jen v době, kdy on pracuje, aby „neplýtvala“ jejich společným časem. Musela s ním chodit všude, i když to znamenalo sedět mlčky, zatímco on se bavil se svými kamarády o věcech, ke kterým neměla žádný vztah.
Začal komentovat její vzhled. Jednou zhubla moc, pak zase přibrala. Po operaci a dlouhé rekonvalescenci na ni tři měsíce tlačil, aby se dostala zpátky do formy. Chtěl, aby byli „gym couple“. První rok ani „nesměla“ chodit do posilovny bez něj. Kontroloval její oblečení, než odešla z domu. „A to se oblékám velmi skromně, spíš jako stará chůva, vůbec ne vyzývavě,“ kroutí hlavou Klára. Přesto tvrdil, že některé oblečení je příliš průsvitné nebo nevhodné, když na něj dopadne světlo určitým způsobem. Říkal jí, že je příliš bledá a měla by chodit do solária, že se v práci obléká lépe než doma.
Jeho vměšování do práce dosáhlo extrému – sdílení kalendáře, neustálé textování, vysvětlování, proč musí pracovat s tím či oním mužem. Četl její e-maily, kontroloval pracovní zprávy, pracovní telefon, galerii, kontakty – a to samé na osobním telefonu. Vždy se soustředil na konverzace s muži. „Pomalu převzal veškerý můj čas. Cítila jsem, jako by mu patřil celý můj den.“
Dvakrát od něj odešla. Sbalila si věci, vrátila se k rodičům. A dvakrát se vrátila k němu. Od té doby, co se k němu poprvé nastěhovala, měla každých pár měsíců zdravotní problémy. Před ním byla téměř vždy zdravá. „Syndrom dráždivého tračníku, akné, vypadávání vlasů, bradavice, absces vlasového folikulu operovaný třikrát, záněty ucha, intolerance lepku, zánět dásní, dvakrát kandidóza, infekce ovariálních cyst a týdenní migrény,“ vyjmenovává Klára. „Upřímně si myslím, že moje tělo začalo křičet to, co můj mozek nebyl připraven přijmout: Vypadni odsud, ubližuješ mi!“
Přiznává, že mnohokrát nebyla k Davidovi upřímná, protože věděla, že by následovala exploze. Skrývala věci – chodila tajně do posilovny, vapovala, protože jí zakázal vapování, alkohol i kluby. Lhala, že má osobní schůzky v práci, jen aby si odpočinula od domu, ve kterém byl on. Věřila, že si to všechno zaslouží kvůli svým lžím.
„Když vám ale deset tisíc cizích lidí řekne, abyste se probudili… probudíte se. Teď vidím věci jasněji,“ říká Klára odhodlaně. „Zítra mám sezení se svou terapeutkou – tou samou, ke které jsme chodili na párovou terapii. Zná dynamiku. Budeme pracovat na bezpečném plánu odchodu. Bojím se, ale vím, že to musí skončit.“
