Článek
Je čtvrtek večer. Na stole leží zmuchlaný papírek ze školy s nápisem „Doplatek LVVZ“. Termín: zítra. Dívala jsem se na tu částku a chtělo se mi brečet. Ale ještě horší bylo to, co přišlo potom.
Můj třináctiletý syn Tomáš přišel do kuchyně, podíval se na ten lístek a řekl: „Mami, víš co? Já tam vlastně jet nechci. Lyžování mě nebaví a kluci říkali, že ta chata je nic moc. Zůstanu radši ve škole.“
Věděla jsem, že lže. Tomáš lyžování miluje. Celý rok o ničem jiném nemluvil. Ale včera večer nás slyšel s manželem hádat se nad vyúčtováním za elektřinu. Pochopil, že peníze nejsou. A tak se rozhodl, že se obětuje. Ve třinácti letech na sebe vzal zodpovědnost za rodinný rozpočet.
Rodiče, kteří letos poprvé viděli kalkulaci, často nevěřili vlastním očím. Základní cena kurzu? Kolem 8 až 11 tisíc korun. Ale to je jen holý pobyt a doprava.
Když připočtete skipas (v českých horách dnes běžně 4 000 Kč za týden), zapůjčení vybavení v půjčovně (cca 2 000 Kč set na týden) a kapesné na čaj a sušenku, dostáváme se na částku atakující 18 000 Kč.
Pro rodinu se dvěma dětmi to v lednu – měsíci, kdy se platí roční odpady, pojistky a dohánějí se Vánoce – znamená výdaj téměř 40 000 korun. To není „investice do sportu“. To je měsíční plat mnoha lidí.
Co se stane s dětmi, které nejedou? Školy pro ně nemají program. Jsou rozděleny do jiných tříd, často k mladším žákům. Sedí v zadních lavicích cizí třídy, zatímco jejich spolužáci sdílejí na Instagramu stories ze svahu.
Psychologové varují, že právě tohle je moment, kdy vzniká sociální vyloučení. Dítě se cítí méněcenné. A co je nejhorší? Děti to chápou a nesou si to trauma s sebou.
Než to vzdáte a podepíšete „neúčast“, podívejte se do své peněženky na kartičku pojišťovny. Mnoho rodičů to netuší, ale pojišťovny v roce 2026 výrazně navýšily příspěvky na prevenci.
Například VZP dává na lyžařský výcvik organizovaný školou 2 000 Kč. ČPZP přispívá 1 500 Kč.
Není to spása, ale je to přesně cena půjčovného lyží.
Zaplaťte kurz (klidně si půjčte od babičky na týden).
Nechte si potvrdit formulář ve škole.
Pošlete to přes aplikaci pojišťovně. Peníze jsou zpět na účtu do pár dnů.
Dnešek není jen o penězích. Je o tom, co jako společnost tolerujeme. Vytvořili jsme systém, kde je povinná školní docházka „bezplatná“, ale její integrální součásti, které tvoří kolektiv a vzpomínky, jsou zpoplatněny částkami, na které třetina národa nedosáhne.
Tomáš nakonec pojede. Vzali jsme peníze z rezervy na opravu auta a využijeme příspěvek od pojišťovny. Ale ten pocit, kdy se mi vlastní dítě dívalo do očí a lhalo, aby nás uchránilo, ten ve mně zůstane dlouho.
Pokud dnes posíláte doplatek a bolí vás to, nejste v tom sami. A pokud jste museli dítěti říct „letos ne“, nenesete vinu vy. Nese ji systém.
