Článek
Už druhý den je u nás doma ledové ticho. Můj manžel Petr (45) se mnou i s naší dcerou Anetou (14) sotva promluví a já stále nechápu, kde se stala chyba. Chtěla jsem jen potěšit svou dceru, které zlomil srdce, a teď jsem za to trestaná.
Máme trojčata: dva kluky, Marka a Lukáše, a dceru Anetu. Minulý pátek se Petr spontánně rozhodl, že vezme kluky na víkendový výlet do velkého zábavního parku v Německu. Mně to nevadilo, horské dráhy nejsou nic pro mě. Ale Aneta se okamžitě rozzářila a zeptala se, jestli může jet taky. Její bratři se na ni ušklíbli a řekli: „Ne. To je pánská jízda. Zkazila bys nám to.“
Viděla jsem, jak Anetě pohasly jiskřičky v očích. Byla zklamaná a cítila se odstrčená. Petr jen pokrčil rameny a nic neřekl. V tu chvíli mi jí bylo tak líto, že jsem se rozhodla, že jí to musím vynahradit. Když oni mají pánskou jízdu, my si uděláme dámskou. Nedávno jsem v práci dostala tučný bonus a nevěděla jsem, co s ním. Tohle byla ideální příležitost.
V sobotu jsme vyrazily. Zašly jsme do naší oblíbené cukrárny, pak jsem nás objednala na pár hodin do místního wellness centra, kde jsme si užily vířivku a saunu. Potom jsem jí dovolila malou nákupní horečku v obchodním centru. Vybrala si pár triček a mikinu, celkem jsme utratily asi 3 500 korun. Nejkrásnější část dne ale přišla v kreativní dílně, kde jsme si navzájem vyrobily stříbrné prstýnky jako symbol našeho pouta. Byl to nádherný, upřímný moment mezi matkou a dcerou. V neděli jsme si ještě zašly na skvělý brunch.
Večer se kluci vrátili domů. Aneta, celá šťastná a plná zážitků, běžela za Petrem, aby mu o všem vyprávěla. Ale místo radosti se jeho tvář zamračila. Když děti usnuly, přišel za mnou a spustil.
„Proč jsi to dělala? Neměla jsi to dělat,“ řekl chladně.
Nechápavě jsem se na něj podívala. „Proč ne? Vždyť jsi ji odmítl vzít s sebou. Byla z toho smutná.“
„To byla pánská jízda,“ odsekl. „A ty bys ji neměla zvykat na nějaké speciální zacházení jen proto, že se něčeho nezúčastnila.“
Ta logika mi vyrazila dech. „Jaké speciální zacházení? Ty jsi ji vyloučil! Co jsem měla dělat, nechat ji tu sedět a litovat se? Vždyť vím, že kdyby to bylo naopak, pro kluky bys udělal to samé!“
Neodpověděl. Jen tam stál a mračil se. Došlo to tak daleko, že se Anetě dokonce pokusil vzít ten prstýnek, co jsme si vyrobily, ale to už jsem nedovolila.
Od té doby je ticho. Chová se chladně ke mně i k Anetě. Já jsem v koncích a nevím, co jsem udělala špatně. Chtěla jsem jen vidět svou dceru šťastnou. Proč to mému manželovi tolik vadí?
