Článek
Víte, jak se některé páry sbližují při společném cvičení? Nebo při nedělních procházkách? My s manželem Pavlem (40) se sbližujeme při každodenní hře na téma „která potravina dnes zradí jeho trávicí systém“.
Nejnovější díl této ságy začal minulý týden, když se můj muž rozhodl, že si „vyčistí střeva“. Abychom si rozuměli, je to ten samý muž, který kdysi usmažil koblihu, protože chtěl „experimentovat“. Ten samý muž, který si myslel, že sníst dvacet kuřecích křídel a zapít to vlákninou je „vyvážená strava“. Takže když najednou začal googlit pojmy jako „zdraví střev“ a „recepty s nízkým obsahem FODMAP“, znervózněla jsem. Hodně.
Tři dny v kuse jedl jen vařenou zeleninu, hnědou rýži a něco, co neurčitě připomínalo tofu, ale mělo to konzistenci mokré náplasti. Pak přidal chia semínka ve smoothie. Protože proč taky nevylít litr želatinových kuliček do systému, který už tak stávkuje?
Přeskočme na třetí noc. Ležíme v posteli, já už skoro spím. On se ke mně otočí a zašeptá: „Zlato, mám pocit, že moje vnitřnosti procházejí gentrifikací.“ Než jsem se stihla zeptat, co to proboha znamená, odpověděl mi sám. Uvolnil plyn tak dlouhý a komplexní, že by to mohla být orchestrální předehra. Mluvím o crescendu, změnách v tempu a závěrečné dechové sekci, která spustila detektor oxidu uhelnatého.
Odešla jsem z místnosti. Náš pes odešel z místnosti. Dokonce i hlasový asistent se zeptal, jestli nechceme zavolat záchrannou službu.
Druhý den se začal chytat za bok jako herec v shakespearovské hře a oznámil, že má možná zauzlená střeva. Nebyla to skutečná diagnóza. Jen takový pocit. Vydal se tedy na gastroenterologii. Po několika testech, ultrazvucích a něčem, co si představuji jako napínavé kolo soutěže „Poznej ten zápach“, lékaři potvrdili diagnózu: syndrom dráždivého tračníku. S intolerancí laktózy. A „mírnou citlivostí na všechno, co miluje“. Skvělé.
Přišel domů se seznamem „bezpečných potravin“ a tvářil se, jako by prohrál bitvu o opatrovnictví vlastního tlustého střeva. Ale místo toho, aby byl opatrný, rozhodl se, že „střídmost“ je jen zdvořilý návrh. Snědl celou vaničku hummusu, půlku melounu a něco, co byly podle mě tři porce růžičkové kapusty. Všechno najednou. Jako koza.
Tu noc se proměnil v chodící prdící polštářek. Musela jsem googlit, „jak bezpečně otevřít okna během bouřky“, jen abych to přežila. V jednu chvíli jsem přísahala, že se stěny v našem bytě nadechují.
A pak přišel Velký jogurtový incident.
Laskavě jsem mu řekla, aby se vyhnul mléčným výrobkům. Přikývl. Usmál se. Řekl: „Mám to pod kontrolou.“ Našla jsem ho ve dvě ráno v kuchyni, jak obouruč drží kelímek řeckého jogurtu a pytlík strouhaného čedaru jako nějaký proteinový skřet. Podíval se mi do očí a s naprostou vážností prohlásil: „Probiotika ruší laktózu.“ Takhle ale věda nefunguje. Takhle nefunguje vůbec nic.
Abych to zkrátila: manžel má teď zakázáno chodit na nákupy bez dozoru, odstranila jsem z domu veškeré mléčné výrobky a tofu smí jíst, jen když se na něj dívám. A náš pes stále odmítá spát v naší ložnici. Zjevně má posttraumatickou stresovou poruchu z minulého čtvrtka, kdy proběhl čedarový hurikán.
Manželství je krásná věc. Ale někdy smrdí jako smrt a špatná rozhodnutí.
