Článek
S mým manželem Petrem jsme spolu už rok, ale známe se od školky. Byli jsme nejlepší kamarádi, co si pamatuji. Oba jsme bisexuálové s velkou preferencí pro ženy, a vlastně jsme si oba mysleli, že jsme úplně na holky, dokud jsme se jednou v opilosti nepolíbili. A od té noci jsme spolu začali chodit. Náš vztah je pevný, postavený na letech přátelství a hluboké lásce.
Když jsem Petra představil rodině jako svého přítele a přiznal svou bisexualitu, všichni mě podpořili. Až na mou sestru Kláru. Ta neustále opakovala věci jako: „Bisexualita je jen fáze, počkám si, až se vyoutuješ doopravdy.“ Měl jsem pocit, jako by se snažila znevážit vše, kým jsem. Navíc si svými poznámkami často brala na paškál mého chudáka Petra. On je trochu rezervovanější a stydlivější, takže o tom vždycky mlčel a nechtěl dělat problémy.
Včera mě sestra pozvala na „Pride“ akci, kterou pořádala u sebe doma. Byli tam pozvaní všichni její přátelé a blízcí z LGBTQ+ komunity. Šel jsem tam s Petrem a upřímně, prožil jsem tam dost mizerný večer. Nikdo na mě nebyl otevřeně hrubý, ale jak možná mnozí z vás vědí, bisexuální lidé to občas nemají lehké ani v samotné queer komunitě. Cítil jsem, jako by ke mně všichni byli vnitřně nepřátelští, i když na povrchu se chovali slušně.
To nejhorší ale přišlo, když jsme se vraceli domů. Petr mi v autě řekl, co se stalo, když jsem byl v jiné místnosti. Moje sestra si prý shromáždila partu lidí a společně mého manžela slovně šikanovali kvůli jeho sexualitě. Trvali na tom, že je to „jen fáze“, ze které se brzy dostane. A co bylo ještě horší, tvrdili, že já se z toho brzy dostanu a opustím ho.
V tu chvíli se ve mně vařila krev. Okamžitě jsem otočil auto a jel zpátky k sestřinu domu. Vtrhl jsem dovnitř, našel ji a bez jediného slova jí vlepil jednu pořádnou facku. Vztekle se na mě podívala a zeptala se, co to má znamenat.
Řekl jsem jí, že nemá žádné právo nás zvát k sobě domů, jen aby nás takhle urážela a ponižovala. Že s jejími nesmysly končím a že s ní přerušuji veškeré styky.
Naše máma stojí na mé straně, ale také mi řekla, že jen její úpěnlivé prosby zabránily sestře, aby na mě podala trestní oznámení za napadení. A její přátelé od té doby pronásledují mé sociální sítě a zanechávají mi tam ošklivé a nechutné komentáře.
Vím, že facka možná nebyla nejlepší řešení, ale když si představím tu bolest a ponížení, které musel můj milovaný Petr zažívat, zatímco já byl vedle v místnosti, nemohl jsem jednat jinak. Bránil jsem svou rodinu. Přehnal jsem to?
