Článek
Dnes mi můj sedmnáctiletý syn Adam dal k narozeninám krásný kožený deník. Dojalo mě to, vhrkly mi slzy do očí. Bylo to promyšlené. Osobní. Na něj až necharakteristicky procítěné.
Pak mě potlapkal po rameni a řekl: „Jsem rád, že se ti líbí. Mám 15% provizi z prémiových balíčků.“
Ale vraťme se na začátek, abyste pochopili.
Vlastním knihkupectví. Tedy, vlastnil jsem. Technicky vzato, teď vlastním 51 % knihkupectví. Zbytek patří jemu. A zasloužil si to.
Začalo to nevinně – chtěl letní brigádu. Tak jsem mu ji dal. Myslel jsem, že ho to naučí pracovní morálce. Zametat podlahu. Doplňovat záložky. Možná si vypěstuje lehkou nenávist k veřejnosti, jako každý správný knihkupec.
Místo toho se z něj stal nejefektivnější prodejce v známém maloobchodním vesmíru.
Víte, on neprodává. On odzbrojuje. Přijdete si pro sudoku a odcházíte s obnaženou duší, s taškou plnou poezie, průvodců bylinkovými čaji a deníkem, do kterého budete každou noc plakat. On vám nenabízí další zboží. On vám vidí do duše a jemně ji postrkuje směrem k sekci s vázanou vazbou.
Jednou prodal truchlícímu muži deník vděčnosti pouze pomocí věty: „Někdy pomáhá psát té jejich verzi, která stále naslouchá.“ Málem jsem za pultem omdlel.
Museli jsme začít sledovat jeho osobní tržby, protože sám prodával víc než zbytek personálu dohromady. Nakonec jsem mu nabídl provize, jen abych ho trochu zpomalil. Nepomohlo to.
Tak jsem mu nabídl podíl ve firmě. Byl to jen bluf. Jenže on neblufoval.
Přinesl tabulky v Excelu. Prezentaci v PowerPointu. Měl protiargument na každou klauzuli v mé nabídce. Vzal si na to oblek. Než jsem se stačil vzpamatovat, vlastnil 49 % podniku a náš věrnostní program přejmenoval na „Kapitola druhá“.
Ale zpět k dnešku.
Dal mi ten deník. Řekl, že mu ho pomohla vybrat nějaká cizí paní v obchodě. Prý už držel v ruce hrnek s nápisem „Nejlepší táta na světě“, než mu „doporučila něco lepšího.“
Zeptal jsem se ho, jestli je to skutečný příběh. Ušklíbl se.
Ukázalo se, že ten hrnek tam sám nastražil. Načasoval to setkání. Zvolil ten správný okamžik. Celé to zinscenoval. Emocionální léčka maskovaná jako dojemný synovský dárek.
Já plakal. On prodal. Fungovalo to.
Jsem hrdý. A trochu se bojím.
Jestli někdy opustí tohle knihkupectví, bude to proto, aby vybudoval globální impérium emoční manipulace, kde lidé budou ochotně platit za to, aby se mohli cítit zranitelní v blízkosti vonných svíček.
Pomoz nám Bůh. Myslím, že už začal s náborem.
