Článek
Abych shrnula tu frašku, ve které jsem dlouhá léta žila: rodina mého bývalého manžela Romana se ke mně roky chovala otřesně. Ponižování, kritika mého vzhledu, mé práce, mých názorů – to vše bylo na denním pořádku. Já, ve své naivitě a zaslepenosti láskou k Romanovi, jsem si říkala, že se musím jen víc snažit, víc se jim přizpůsobit, a oni mě snad jednou přijmou. Jak hluboce jsem se mýlila!
Vrcholem všeho bylo, když mě loni před Vánoci jeho rodiče „odpozvali“ z rodinné oslavy. Prý jim tam vždycky kazím „rodinnou atmosféru“ a oni si chtějí svátky konečně užít v klidu. A můj tehdejší manžel Roman? Ten se rozhodl oslavit Vánoce se svou „rodinou“ (protože manželka zjevně do rodiny nepatří, že?) a mě nechal trávit Štědrý večer úplně samotnou. To byla pro mě poslední kapka. Tehdy se ve mně něco zlomilo.
Místo drahých a pečlivě vybraných dárků, které jsem pro ně už měla nakoupené (a které si absolutně nezasloužili), jsem jim jako tiché „sbohem a šáteček“ zabalila ty nejlevnější, nevkusné cetky, co jsem narychlo sehnala. Krátce po Novém roce jsem se odstěhovala a podala žádost o rozvod. Byla to obrovská úleva, i když jsem věděla, že to nejhorší mě možná teprve čeká.
A taky že ano. Roman, který byl typický „podnikatel“ bez příjmu a žil hlavně z mých peněz, si najednou nemohl dovolit platit nájem za náš starý byt sám. Ten byt byl ve skutečnosti napsaný na jeho rodiče, kteří nám ho dál pronajímali. A právě oni po mně začali požadovat, abych doplatila zbytek nájemného do konce smlouvy, jinak mě prý zažalují. Tehdy jsem si řekla, že toho bylo dost.
S mým skvělým právníkem jsme je zažalovali my. Ukázalo se totiž, že celý ten jejich podnájem byl nelegální. Nejenže nám účtovali o zhruba pět tisíc korun měsíčně víc, než sami platili skutečnému majiteli domu (a ty peníze si strkali do kapsy), ale ani neměli právo nám byt dál pronajímat bez souhlasu majitele. Můj právník okamžitě informoval majitele domu a Roman brzy obdržel výpověď z nájmu a příkaz k vystěhování.
Před pár týdny proběhlo naše první (a jak se ukázalo, i poslední) mediační setkání s bývalým tchánem a tchyní ohledně toho přeplatku na nájemném, který mi dlužili. Byla to fraška. Snažili se tvrdit, že nám těch pět tisíc navíc účtovali za svou roli „správců nemovitosti“. Když se jich můj právník zeptal, co konkrétně jako správci dělali, aby si ospravedlnili takový poplatek, nedokázali říct nic jiného, než že se svým synem (mým exmanželem) několikrát měsíčně o bytě mluvili. Takže mi v podstatě účtovali za to, že si povídali s vlastním synem!
Pak přišla řeč na to, že podnájemní smlouva byla jen ústní, nikdy jsme nic nepodepsali. Můj právník se jich zeptal, kterého dne jsem s podmínkami ústně souhlasila. (Já nikdy, protože veškeré domluvy ohledně bytu řešil Roman se svými rodiči ještě před naším nastěhováním.) Prý si nepamatují, ale jelikož jsem se nastěhovala, tak jsem očividně souhlasila s dohodou, kterou uzavřeli pro Romana. Můj právník jim na to řekl, že to spíš vypadá, že jakákoli ústní dohoda byla uzavřena s jejich synem, a vzhledem k tomu, že podmínky byly nejasné a jen ústní, bylo by pro ně velmi obtížné a nákladné je u soudu vymáhat. Dodal, že to vše je ale stejně irelevantní, protože k podnájmu vůbec neměli oprávnění, a jejich případ by u soudu nevydržel déle než třicet sekund, než by ho soudce smetl ze stolu.
Následně jim oznámil, že budeme pokračovat v soudním řízení, pokud nepřistoupí na mimosoudní vyrovnání a nevrátí mi dlužnou částku – požadovala jsem vrácení přeplatků, nikoliv celého nájmu, protože jsem v bytě skutečně bydlela – konkrétně 140 000 korun. Dal jim čas, aby nabídku probrali se svým právníkem.
Během hodiny volal jejich právník tomu mému, že souhlasí s vyrovnáním ve výši 125 000 korun, protože technicky malá část, kterou na nájem přispěl Roman, by se měla poměrově započítat i do části toho přeplatku. Souhlasili jsme. Peníze už mám na účtě.
Můj rozvodový právník jim také zaslal předžalobní výzvu k zanechání jakéhokoli obtěžování a pronásledování, s varováním, že pokud to bude pokračovat, podám návrh na vydání soudního příkazu k zákazu přiblížení a mám dostatek důkazů, aby mi bylo vyhověno. Mnoho lidí se mě ptalo, proč jsem to neudělala už dříve, ale raději jsem nechtěla sahat k takto radikálním krokům, pokud to nebude nezbytně nutné.
Od společných známých jsem se také dozvěděla, že Roman byl na online seznamkách už pár týdnů poté, co jsem odešla, ale zjevně žádná známost nedojde dál než na první rande. Asi žádná žena nestojí o třiatřicetiletého nezaměstnaného „podnikatele“, který bydlí u rodičů, žije z jejich peněz a stále se honí za nějakým nepolapitelným byznysem, který se mu za ty roky nepodařilo rozjet. Musela jsem se smát! Veškerá komunikace s ním probíhá přes mého právníka, kromě dvou incidentů: před pár týdny mi volal ve tři ráno úplně opilý a nechal mi na záznamníku vzkaz, jestli bychom to nemohli dát zase dohromady. Druhý den volal znovu, aby se za ten noční telefonát omluvil. Směšné.
Teď už jen musím počkat, až bude rozvod definitivně u konce. Cítím, jako by mi ze zad spadl obrovský balvan. Konečně můžu dýchat a těšit se na novou, klidnější kapitolu svého života.
