Článek
Téměř sedmnáct let jsem bydlel v pronajatém rodinném domě. Byl dost velký pro mě a mé tři děti, blízko škol a za rozumný nájem, který se po celá ta léta skoro neměnil. Majitel byl starší, slušný pán a já, jelikož jsem celkem zručný, jsem si většinu drobných oprav dělal sám, abych ho neobtěžoval. Za tu dobu jsem dům také značně vylepšil. I když jsem byl jen nájemník, byl to můj domov.
Před necelým rokem starý pán zemřel a dům zdědil jeho syn. Týden poté, co mi oznámil úmrtí otce, se ohlásil na inspekci nemovitosti. Během prohlídky byl neuvěřitelně drzý, snažil se mi otevírat zásuvky a nahlížet do osobních věcí, což jsem mu samozřejmě nedovolil. Když odcházel, vrazil mi do ruky oznámení o zvýšení nájmu z mých 25 000 Kč na neuvěřitelných 90 000 Kč měsíčně. To bylo o dobrých 30 tisíc víc, než byla tržní cena v naší oblasti. Chápal bych rozumné navýšení, ale tohle byl jasný signál, že mě chce dostat pryč.
Moje smlouva na dobu neurčitou naštěstí vyžadovala tříměsíční výpovědní lhůtu pro zvýšení nájmu. Upozornil jsem ho na to a zároveň jsem mu dal výpověď s tím, že se na konci této lhůty odstěhuji.
O pár dní později mi přišla výpověď od něj. Jelikož mě nemohl bezdůvodně vyhodit dříve než za tři měsíce, zkusil to s udáním důvodu. Tvrdil, že jsem provedl „neoprávněné úpravy“ na domě a jako příklad uvedl zadní dveře, do kterých jsem instaloval dvířka pro psa. Původní dveře jsem měl samozřejmě uschované v garáži a na instalaci těch nových jsem měl od jeho otce písemné povolení. Celé to bylo absurdní, ale věc skončila u soudu.
Soudce nakonec rozhodl, že se musím do 30 dnů vystěhovat, jinak bude výpověď platná. A pak pronesl větu, která všechno změnila. Doslova nařídil, že: „Všechny úpravy musí být navráceny do původního stavu.“
A tady začíná má sladká pomsta. Jsem si jistý, že už tušíte, co následovalo. Slova soudce jsem vzal naprosto doslova. Všechny prvky chytré domácnosti, které jsem nainstaloval – chytré zásuvky, vypínače, žárovky – jsem demontoval a nahradil těmi nejlevnějšími z hobby marketu. Na zahradě jsem zrušil zahradní domek, který koupil zájemce a odvezl si ho na valníku. Malé okrasné jezírko s pár zlatými rybkami jsem vypustil a zasypal hlínou. Všechny vestavěné organizéry ve skříních a v garáži jsem vytrhal. Moderní kuchyňské spotřebiče jsem nahradil základními modely a ty své si odvezl. Vše, co jsem za těch 17 let vylepšil, jsem odstranil.
Nový majitel mě samozřejmě okamžitě zažaloval. Tvrdil, že veškeré úpravy se staly součástí nemovitosti a jejich odstranění je nezákonné. Můj právník ale u soudu jen chladně poukázal na předchozí rozsudek, který mi výslovně nařizoval „navrátit vše do původního stavu“. Předložil jsem soudu štos účtenek za všechny odstraněné věci, čímž jsem dokázal, že jsem je pořídil já a že jsem je tedy byl povinen odstranit. Soud jsem vyhrál a on mi musel zaplatit veškeré náklady na právní zastoupení.
Pár měsíců po tom všem mi zazvonil telefon. Volala mi sestra toho chamtivce. Prý mi přišla nějaká pošta a chtěla se ujistit, že ji dostanu. Dali jsme se do řeči a ona mi odvyprávěla zbytek příběhu. Ukázalo se, že dům ve skutečnosti zdědili čtyři sourozenci. Její bratr jim ale lhal.
Nejprve se mě pokusil vyhnat přemrštěným nájmem, protože už měl kupce – velkou developerskou firmu. Svým sourozencům řekl, že dům je zatížen dluhy a že z prodeje nic nedostanou. Ve skutečnosti byl dům splacený a měl hodnotu přes 15 milionů korun. Firma ale udělala nabídku na dům ve stavu, v jakém ho viděli, tedy i se všemi mými vylepšeními. Když jsem vše odstranil, kupec chtěl slevu, protože dům najednou neměl takovou hodnotu. Chamtivý bratr si nemohl dovolit vše nahradit, a tak se o prodeji začali soudit. A jelikož byli v katastru uvedeni všichni čtyři sourozenci, žaloba přišla i jim. A tak se dozvěděli pravdu.
Nakonec se dům prodal za necelých 12 milionů. Výměnou za to, že na něj nepodají trestní oznámení pro podvod, se jeho tři sourozenci rozdělili o celou částku a on nedostal ani korunu.
