Článek
Dnes večer jsem si šla jen pro pár rohlíků a stala se svědkem něčeho, čemu můj mozek stále odmítá uvěřit. Byla to slovní poprava tak čistá a legendární, že se o ni prostě musím podělit.
Stála jsem v uličce v supermarketu a vybírala jogurty. Kousek ode mě stál mladý tatínek, mohlo mu být tak kolem třiceti, s malým miminkem v šátku na hrudi. Klidně si vybíral zboží a něco si u toho tiše broukal pro své dítě. Byla to milá, všední scéna. Tedy až do chvíle, než se k němu přitočila paní kolem padesátky.
Místo toho, aby ho oslovila přímo, nejprve navázala oční kontakt se mnou, jako by hledala spolčence pro to, co se chystalo. Pak se s blahosklonným úsměvem otočila na toho tatínka a dostatečně nahlas, abych to slyšela i já, pronesla: „To se mi tak líbí, když chlap takhle hlídá… dáváte mamince pauzu, co?“
Její tón byl neuvěřitelně povýšený. Jako by se dívala na cvičenou opičku. Na vzácný úkaz muže, který se stará o dítě! Čekala jsem, že se mladík usměje nebo něco zamumlá. On se na ni ale s naprosto vážnou tváří podíval a bez mrknutí oka řekl:
„Já JSEM její máma. Jen jsem se od porodu ještě nestihla dát dohromady.“
V uličce zavládlo naprosté ticho. Tvář té ženy prošla snad všemi barvami duhy. Začala koktat, couvat dozadu, omlouvat se a pak v panice zmizela za rohem regálu.
Já jsem tam stála s otevřenou pusou. V tu chvíli se ke mně tatínek s lehkým úsměvem a spikleneckým mrknutím otočil a potichu dodal:
„Jsem samozřejmě její táta. Jenom nemám rád, když tomu někdo říká hlídání.“
V tu chvíli jsem vybuchla smíchy. Bylo to tak geniální, tak nečekané, tak dokonalé! Smála jsem se tak, že mi tekly slzy. Když jsem se konečně sebrala a došla na konec uličky, naskytl se mi pohled, který byl třešničkou na dortu. Ta paní, která zjevně slyšela i tu druhou větu, tam nechala stát svůj nákupní vozík plný zboží a doslova utekla z obchodu.
A já jí naprosto rozumím. Ta lekce, kterou jí tenhle pohotový táta uštědřil, byla mistrovská. Nebylo to od něj hezké a můj smích asi také ne, ale ona si o to doslova řekla. Protože když říkáte tátovi, že „hlídá“ své vlastní dítě, děláte z něj jen dočasnou výpomoc a z matky tu jedinou skutečně zodpovědnou osobu. Z role otce děláte něco podřadného. A jak tenhle mladý muž ukázal, někteří tatínkové si to už nenechají líbit. A já mu za to tleskám.
