Článek
Každý rok pořádáme velkou rodinnou sešlost na Slapech. Je to tradice, která trvá desítky let – pronajmeme si pár chatek, rybaříme, jezdíme na kajaku, vaříme obrovské večeře a prostě si povídáme. Je to můj nejoblíbenější čas v roce. Letos jsem se rozhodla vzít s sebou i svého přítele Tomáše. Chodili jsme spolu asi půl roku a já byla přesvědčená, že je to ten pravý. Je okouzlující, společenský a vždycky věděl, jak se s lidmi bavit, takže jsem si byla jistá, že skvěle zapadne. Jednou se už dokonce setkal s mou mámou a mladšími bratranci u večeře a všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Žádné divné pocity, žádné varovné signály.
Začátek naší dovolené byl skvělý. Všichni si Tomáše zamilovali. Strýcové si s ním povídali o rybaření, tety chválily jeho slušné vychování. Jenže jak víkend plynul, všimla si jsem, že se Tomáš začíná chovat divně. Byl odtažitý. Když jsme šli na procházku, nacházel si důvody, aby zůstal pozadu. Přestal mě držet za ruku a sotva se mi díval do očí.
Svedla jsem to na společenskou únavu. Je to introvert, říkala jsem si. Možná jen potřebuje trochu prostoru.
Pak přišla sobotní večerní grilovačka. Všichni připravovali jídlo, pilo se, smálo a někdo pustil starý rodinný playlist plný našich oblíbených písniček. Ale Tomáš nikde. Ptala jsem se kolem, ale nikdo ho asi hodinu neviděl.
Vydala jsem se tedy zpátky k naší chatce. Když jsem otevřela dveře, byl tam. Seděl na posteli, s rudýma očima, a mlčel.
Zvedl pohled a řekl: „Musím ti něco říct a budeš mě za to nenávidět.“
Srdce mi spadlo až do žaludku.
Připravila jsem se na nejhorší. Podvádí mě? Má nějaká tajemství? Tajnou rodinu?
Ale on řekl: „Tvoje máma mě políbila.“
Zamrkala jsem.
„Políbila mě, když jsme byli chvíli sami v kuchyni. Nepolíbil jsem ji zpátky, přísahám. Okamžitě jsem odešel a od té doby sedím tady.“
Nevěděla jsem, jestli mám křičet, plakat nebo se smát té absurditě. Moje máma? Moje máma?
Bez dalšího slova jsem se otočila a rázným krokem přešla k ohništi, kde seděla s ostatními. Vzala jsem ji stranou a klidně, i když se ve mně všechno vařilo, jsem se zeptala: „Políbila jsi Tomáše?“
Podívala se mi zpříma do očí, povzdechla si a řekla: „Ano, políbila.“
Ten moment mě měl zdrtit. Ale pak dodala něco, co změnilo naprosto všechno:
„Políbila jsem ho, abych ho otestovala. Protože nevěřím chlapovi, který chodí s mou dcerou, ale záměrně se vyhýbá jejímu synovi.“
Bum. Nečekaný zvrat.
Víte, jsem svobodná máma. Můj syn Mareček má čtyři roky a Tomáš se ke mně vždycky choval úžasně, ale k mému synovi byl vždycky podivně odtažitý. Moje máma si toho všimla. A místo toho, aby si o tom promluvila se mnou, rozhodla se pro vlastní, dost drsný test v podobě polibku.
Řekla jsem jí, že je to šílené. Bezohledné. Nefér.
Ale část mě to chápala. Prožila si své s muži, kteří se chovali dokonale, dokud nepřišlo na věc a neukázali svou pravou tvář. Nechtěla, aby se mi stalo totéž.
S Tomášem jsme ten večer měli dlouhý, náročný rozhovor. Přiznal, že není připravený být otcovskou figurou a že se začal stahovat do sebe, protože se cítil provinile a nevěděl, jak mi to říct.
Druhý den ráno jsme se v dobrém rozešli. Zbytku rodiny jsem nic neřekla, nedělala jsem žádné scény.
Místo toho jsem strávila poslední den pobíháním kolem jezera se svým chlapečkem, smáli jsme se a já se cítila lehčí než za poslední týdny. Uvědomila jsem si, že jsem se celou dobu snažila do skládačky nacpat dílek, který tam prostě nepatřil.
S mámou si stále ujasňujeme hranice jejího chování. Ale vím, že mě zuřivě chrání, i když její metody jsou… poněkud dramatické.
A příští rok? Na chatu pojedu jen se synem. Možná je to všechno, co jsem celou dobu potřebovala.
