Článek
Posledních pár měsíců bylo pro mě nesmírně těžkých. Nečekaně mi zemřel táta a svět se mi na chvíli zhroutil. Když opadla první vlna šoku a smutku, přišlo vyřizování dědictví. Táta mi nenechal žádné jmění, které by mi změnilo život, ale zanechal mi dost na to, abych mohl splatit své dluhy a ještě mi něco zbylo. V tu chvíli jsem se rozhodl. Udělám něco, o čem jsem snil od dětství, ale nikdy si to nemohl dovolit. Splním si svůj sen a zároveň tím tak trochu uctím tátovu památku. Koupím si zájezd do Orlanda a navštívím Kouzelnický svět Harryho Pottera.
Jsem velký fanoušek od malička. Knihy jsem četl několikrát a filmy znám nazpaměť. Konečně jsem si mohl dovolit vidět Bradavice na vlastní oči. Podařilo se mi sehnat letenky, hotel i vstupenky do parků Universal a dokonce i do toho nového. Protože můj nejlepší kamarád Mirek (27) zase miluje Star Wars, domluvili jsme se, že pojedeme spolu. Spojíme tak mé potterovské nadšení s jeho touhou navštívit park od Disneyho. Bude to životní cesta, kterou si už asi nikdy nezopakujeme.
S přítelkyní Evou (27) jsme spolu už čtyři roky. Když jsem jí o svých plánech řekl, byla nadšená za mě. Řekla, že je to skvělé, ale že ona sama nepojede, protože nesouhlasí s názory J. K. Rowlingové na LGBTQ+ komunitu a nechce ji podporovat. To pro mě bylo naprosto v pořádku. Už na začátku našeho vztahu jsme si v tomhle udělali jasno. Já můžu mít svět Harryho Pottera rád, ale ona se toho nebude nijak účastnit. Nikdy to nebyl problém. Až doteď.
Všechno se změnilo před pár dny. Eva si zřejmě přečetla nějaký článek o tom, že Rowlingová údajně používá své jmění k financování kampaní proti trans lidem. A pak začalo peklo. Její mladší bratr je trans a práva těchto lidí jsou pro ni naprosto klíčová, což naprosto chápu a respektuji. Začala na mě křičet, že podporuji transfobii, že zrazuji jejího bratra a že se chovám bezcitně.
Během té hádky, která otřásla celým naším bytem, mi oznámila, že na ten zájezd nesmím jet. Prostě mi to zakázala. Prý by to znamenalo, že schvaluji nenávist vůči lidem, jako je její bratr. Snažil jsem se ji uklidnit. „Miláčku, rozumím ti a vím, proč tě to tak trápí. Ale když tu cestu zruším, přijdu o všechny peníze,“ vysvětloval jsem jí.
Zájezd jsem totiž nerezervoval sám, ale přes specializovanou agenturu, která mě výslovně upozornila, že letenky, hotel i vstupenky do parků jsou nevratné. Mohu změnit termín, pokud bych musel cestu z nějakého důvodu odložit, ale pokud se rozhodnu prostě nejet, peníze mi nikdo nevrátí. Celkem jsem za zájezd zaplatil skoro 60 000 korun. To pro mě není zanedbatelná částka, a Eva to dobře ví.
„Na penězích nezáleží!“ křičela. „Jde o princip! Prostě nikam nepojedeš!“
Její postoj respektuji, opravdu ano. Ale nejsem ochotný jen tak vyhodit z okna šedesát tisíc korun. A navíc mi přece nemůže jen tak něco zakazovat. Jsem dospělý člověk a můžu se rozhodovat sám za sebe. Cítím se hrozně, protože vidím obě strany mince. Na jedné straně je můj sen a obrovská finanční ztráta. Na druhé straně jsou její pocity a touha podpořit bratra.
Chci být ohleduplný a respektovat její přání, ale to by znamenalo přijít o peníze, které jsem zdědil po tátovi a které jsem chtěl využít na něco, co mi udělá radost v těžkém období. Teď nevím, jestli jsem jen sobec, který se soustředí na peníze a nevidí, jak moc ji to trápí. Nebo jestli je ona ta, která překračuje hranice, když mi chce zakázat něco, na čem jsme se dříve dohodli, a nutí mě k obrovské finanční ztrátě. Náš vztah teď visí na vlásku a já netuším, jak z téhle situace ven.
