Článek
Před lety jsem pracovala ve středně velkém obchodě, kde se dalo sehnat snad úplně všechno – od čokolád a bonbónů až po květináče a zahradní nářadí. Hned u vchodu jsme měli velkou uličku, takovou naši chloubu, věnovanou sezónním akcím. Zákazníci ji nemohli minout. Každých pár týdnů se kompletně proměnila – jednou byla plná velikonočních zajíčků, pak halloweenských dýní, a samozřejmě tam bylo i všechno na Vánoce, naši nejdůležitější sezónu.
Vždycky to fungovalo tak, že nám zboží na novou akci přivezli asi týden dopředu. My jsme uklidili to staré a naskládali nové. A protože se často stávalo, že nějaká položka z dodávky chyběla, měli jsme za úkol najít v obchodě něco podobného, co by se do akce hodilo, aby regály nezely prázdnotou. Bylo to logické, ne? Prázdný regál nic nevydělá.
Jenže jednoho dne, začátkem listopadu, dorazil z vedení e-mail, který nám vyrazil dech: „Nenahrazujte chybějící akční zboží žádným jiným zbožím.“ Dívali jsme se na to s kolegy jako na zjevení. To přece nedává smysl! Vždycky něco chybí. Napsali jsme zpátky, abychom si to ujasnili. Máme tedy to ostatní zboží víc roztáhnout, nebo co s tím máme dělat? Odpověď přišla obratem: „Prostě nechte místo pro chybějící zboží prázdné. Bude to vypadat, že se už vyprodalo.“ Kroutili jsme hlavami, ale příkaz je příkaz.
Blížily se Vánoce, nejdůležitější a nejrušnější období roku. Čekali jsme na dodávku vánočního zboží. Přijel náklaďák, vyložil zboží, ale akční věci na Vánoce nikde. Ani jedna jediná ozdoba, ani jeden řetěz! Hned jsme psali na centrálu, že nám nic nepřišlo. „Přijde to s další dodávkou. Prázdné místo nedoplňujte!“ odepsali nám. Jenže ani s další dodávkou nic nepřišlo. Znovu jsme psali e-mail, že stále nemáme žádné vánoční zboží. Tentokrát už se nikdo ani neobtěžoval odpovědět.
Podívali jsme se na sebe s kolegy a úsměvy se nám rozšířily. Tak dobře. Chtějí prázdné regály? Budou je mít! Udělali jsme přesně to, co nám nařídili. Vyklidili jsme podzimní akci a celou tu obrovskou uličku hned u vchodu jsme nechali… úplně prázdnou. Během celého adventu, v době největšího nákupního šílenství! Zákazníci chodili kolem, kroutili hlavami, ptali se, jestli jsme se nezbláznili. My jsme jen krčili rameny a říkali, že zboží bohužel nedorazilo.
Po Vánocích přišel čas na pravidelný konferenční hovor s vedením pro celý region. A přišla očekávaná otázka: „Proč jste měli nulové tržby za vánoční akci? A proč vám tak výrazně klesly celkové tržby?“ Náš vedoucí s naprosto klidnou tváří odpověděl: „Protože nám, jak jsme vás opakovaně informovali e-mailem, žádné zboží nedorazilo. A vy jste nám nařídili, abychom chybějící položky ničím nenahrazovali.“ V telefonu nastalo ticho. Takové to nádherně trapné, sladké ticho, kdy slyšíte, jak někomu na druhém konci linky docházejí slova. Bylo to lepší než jakýkoliv vánoční dárek!
Po hovoru přišel ještě jeden e-mail, tentokrát rozeslaný všem prodejnám: „Při doplňování chybějících akčních položek prosím používejte svůj nejlepší úsudek.“ Jaké překvapení! Zdá se, že i na centrále občas potřebují lekci z reality. A my jsme jim ji s radostí udělili!
