Článek
Všechno to začalo před pár týdny kvůli křiku. Moje nová sousedka z bytu pode mnou má asi čtyřletého syna, který má záchvaty ječení v jakoukoli denní i noční hodinu. Po pár dnech jsem to nahlásil správě budovy. Sousedka dostala napomenutí a slíbila, že „na tom zapracuje“. Místo toho ale začala válka. Hned druhý den si na mě stěžovala, že prý moc nahlas chodím. Bydlím v nejvyšším patře, ona v přízemí. Byla to jasná, dětinská pomsta.
Pak na devět dní odjela. Měl jsem božský klid a na chvíli jsem si myslel, že to vzdala a odstěhovala se. Ale něco mi říkalo, že tohle ještě neskončilo. Lidé jako ona, arogantní a přesvědčení o vlastní pravdě, nikdy neodcházejí bez boje. Čekal jsem válku, a tak jsem se na ni připravil. Koupil jsem a nainstaloval si v bytě dvě bezpečnostní kamery, které nahrávaly zvuk i video 24/7 a ukládaly záznamy na cloud. Ano, tak moc jsem si byl jistý, že mám co do činění s nebezpečným člověkem a musím se chránit.
Když se zhruba před týdnem a půl vrátila, přišla s pomstou. Začala mlátit do mé podlahy – svého stropu – tyčí od koštěte. V jakoukoli denní dobu. Nebylo to proto, že bych byl hlučný. Bylo to proto, že byla naštvaná. Každé její zabouchání mi ale poskytovalo další a další důkazy. Na videích jsem si z toho dělal legraci. Seděl jsem v kuchyni, jedl snídani, a když začala mlátit, přistoupil jsem ke kameře a říkal: „Ano, je 22. května 2025, tři hodiny odpoledne, a jak můžete slyšet, moje sousedka opět mlátí do stropu v rámci své odvety…“
Minulou neděli večer to ale eskalovalo. Kolem půl jedenácté večer začala mlátit a nehodlala přestat. Už jsem toho měl dost. Neplatím 28 000 korun měsíčně za nájem, abych tohle snášel. Zavolal jsem na ne-nouzovou linku policie. Po 45 minutách přijeli. Pustil jsem je do domu a oni šli zaklepat na její dveře. Odmítla jim otevřít. Získal jsem alespoň číslo jednací a plánoval si v úterý vyzvednout písemný záznam.
Následující den, v pondělí, jsem slyšel hlasité bušení na dveře mého bytu. Ignoroval jsem to. Ale bušení pokračovalo. Zavolal jsem tedy směrem ke dveřím: „Běžte pryč!“ a pro jistotu ukázal kameře na mobil s aktuálním časem. A pak se ozvalo: „Policie České republiky, otevřete!“ Sakra. Otevřel jsem a pozdravil je. Řekli mi, že přijeli na základě hlášení ohledně mé interakce s ženou z bytu pod vámi. Zeptal jsem se, jestli mluví o včerejším incidentu. Odpověděli: „Ne, o dnešním. Volala na tísňovou linku před pěti minutami. Můžeme jít dál?“ Řekl jsem: „Ne, ale můžeme si promluvit dole před domem.“ Nechal jsem dveře otevřené, aby viděli, co dělám, oblékl si tričko a sešel s nimi dolů.
Policisté se mě ptali, jakou interakci jsem s ní ten den měl. Řekl jsem jim, že žádnou, že jsem s tou ženou v životě nemluvil, což je pravda. A pak mi řekli, co nahlásila na tísňovou linku. Že jsem byl opilý. Že jsem jí vyhrožoval ze svého balkonu. Že je matka samoživitelka. A že jsme spolu měli vztah – jasný pokus nastražit to jako domácí násilí. U nás v kraji totiž platí, že v případě domácího násilí vás zadrží minimálně na 24 hodin.
S klidem jsem vytáhl telefon a ukázal jim videozáznam z poslední hodiny z obou mých kamer. Na videu jsem byl já, jak uklízím byt a hladím svého kocoura na břiše. Pustili mě za pět minut.
Druhý den jsem si vyzvedl oba policejní protokoly, kde bylo uvedeno i její plné jméno. Okamžitě jsem kontaktoval svého kamaráda, který je právník, a pověřil ho, aby jí sepsal předžalobní výzvu. Pak jsem šel za správou budovy. Předložil jsem jim všechny důkazy – videa, poznámky, policejní protokoly. Jejich reakce? „A nemohli bychom si o tom všichni společně promluvit? Určitě to nějak vyřešíme!“ V tu chvíli jsem věděl, že jsem v háji. Řekl jsem jim: „Jistě. Přijdu i s právníkem. Budeme se jí muset zeptat, proč falešně informovala policii, abychom na ni mohli podat trestní oznámení. To by neměl být problém, že?“ Okamžitě zpanikařili. „NE, NE, NENÍ TŘEBA PLATIT PRÁVNÍKA!“ Klauni.
Poslední týden skoro nespím. Bojím se, že příště řekne něco horšího, třeba že mám zbraň, a vletí mi do bytu zásahovka. Ale všechny důkazy mám zálohované a sdílené s právníkem, rodinou a bývalou přítelkyní, se kterou mám skvělý vztah. Vydal jsem pokyny, že pokud mě zavřou nebo se stane něco horšího, mají všechny zažalovat až na dřeň. Slíbil jsem sám sobě a celému vesmíru, že tu ženskou zničím za to, že se pokusila pošpinit mé jméno a dostat mě do vězení. Pokud to bude ta poslední věc, kterou v životě udělám, poženu to tak daleko, jak jen to občanské a trestní právo dovolí. Prozatím jsem připraven se odstěhovat, pokud se ona neodstěhuje do konce příštího týdne, protože správa budovy očividně nic neudělá. Tohle ještě neskončilo.
