Článek
Nikdy bych nevěřila, že se dobrý skutek může obrátit proti vám tak zničujícím způsobem. Ještě před pár měsíci jsem si myslela, že mám skvělou spolubydlící a kamarádku v jedné osobě. Dnes jsem kvůli ní v dluzích, s nervy na dně a navíc za tyrana před všemi našimi známými.
Všechno začalo, když moje spolubydlící Nikola přišla o práci. Byla jsem plná soucitu a podpory. Ujišťovala jsem ji, že to zvládne, že si brzy něco najde. Když přišel čas platit nájem, s pláčem mi oznámila, že nemá ani korunu. Byla jsem na vážkách, sama nemám peněz nazbyt, ale nakonec mi jí bylo tak líto, že jsem souhlasila, že její polovinu zaplatím ze svých úspor. Slibovala, že mi vše vrátí, jakmile nastoupí do nové práce.
Jenže z jednoho měsíce se staly dva. A pak tři. Nikola si práci stále „aktivně hledala“, což v praxi znamenalo, že většinu dne strávila sledováním seriálů. Moje úspory se tenčily a já začala být nervózní. Přesto jsem jí znovu pomohla, tentokrát jsem musela sáhnout na kreditní kartu. Pokaždé, když jsem se opatrně zeptala na peníze, spustila tirádu o tom, jak je ve stresu, jak ji nechápu a jak na ni tlačím.
Zlom přišel tento měsíc. Moje úspory jsou pryč, kreditka je na limitu a já sama si musela půjčit od rodičů, abych zaplatila své vlastní účty. S těžkým srdcem jsem Nikole oznámila, že už to dál nejde. „Nezlob se, Niky, ale už za tebe nájem zaplatit nemůžu. Jsem kvůli tobě v dluzích a nevím, co budu dělat,“ řekla jsem jí upřímně.
Čekala jsem možná omluvu, lítost, cokoli. Místo toho jsem se dočkala ledového pohledu a reakce, která mi vyrazila dech. Obvinila mě, že jsem sobecká, že na ni kašlu, když je na dně, a že ji psychicky týrám tím, že jí neustále připomínám peníze. Prý jsem toxická a nikdy jsem nebyla její opravdová kamarádka.
To byl ale jen začátek pekla. Ještě ten večer jsem si na Facebooku všimla jejího nového příspěvku. Přímo mě sice nejmenovala, ale všem našim společným známým bylo jasné, o kom píše. Stálo tam něco ve smyslu: „Někdy vám nejvíc ublíží ti, od kterých byste to nejméně čekali. Když jste na dně, ukážou svou pravou tvář a použijí peníze jako zbraň, aby vás mohli ovládat a psychicky týrat.“
V komentářích se okamžitě strhla lavina soucitných zpráv pro ni a odsuzujících narážek na mě. Lidé, které jsem považovala za přátele, lajkovali její status. Psali jí, ať je silná a že takové „přátele“ nepotřebuje.
Cítím se naprosto zničená a ponížená. Nejenže jsem přišla o desítky tisíc korun a musela se zadlužit, abych pomohla někomu, koho jsem považovala za kamarádku, ale teď jsem ještě za tyrana, který ji ničí. Obrátila proti mně všechny a ze sebe udělala mučednici. A já teď sedím ve svém pokoji, dívám se na upomínky z banky a čtu si na internetu, jaký jsem hrozný člověk. Můj život je v troskách a já vůbec netuším, jak z téhle noční můry ven.
