Článek
S manželem Tomášem (35) jsme už tři roky bez kontaktu s většinou jeho rodiny. Během té doby se nám narodila dvojčata, kluci, a to je přesně důvod, proč se moje tchyně Eva najednou snaží vetřít zpátky do našich životů. Je za tím dlouhá a bolestná historie, ale všechno se to točí kolem Tomášovy bývalé přítelkyně, Terezy.
Abych to vysvětlila – já jsem Američanka indického původu, Tomáš je Čech z maloměsta a jeho rodina je hodně tradiční. Tereza byla dcerou nejlepší kamarádky mé tchyně, byli spolu od střední, taková ta „maloměstská láska“, kterou jim všichni záviděli. Jenže pak Tomáš potkal na vysoké mě. Zpočátku jsme byli jen kamarádi, jiskra přeskočila až později. Tomáš se s Terezou rozešel dřív, než jsme spolu začali cokoliv fyzického, ale jeho máma to nikdy nepřekousla. Tereza pro ni byla „dcera, kterou vždycky chtěla“ (přitom Tomáš má sestru Kláru, která je úžasná!). Zatímco já a Klára jsme byly vždycky spíš kariérně zaměřené, Tereza byla ten typ „ženy v domácnosti“, což tchyni imponovalo.
Od začátku našeho vztahu byla Tereza na každé rodinné oslavě. Zpočátku jsem to neřešila, snažila jsem se být milá, i když ona mnou otevřeně pohrdala. Tchyně mi dala jasně najevo, že Tereza je pro ni důležitá. Všechno se ale zlomilo na naší svatbě. Měli jsme dvě – jednu indickou, druhou českou, obě platili moji rodiče. Pravidla oblékání byla jasná: žádná bílá (kromě nevěsty) a hlavně ŽÁDNÁ ČERVENÁ! Nejenže červená může v západním kontextu znamenat, že jste spala se ženichem, ale hlavně – v mé kultuře je červená barva pro nevěstu!
Na indickou svatbu si Tereza vzala krémové šaty (v mé kultuře se bílá nosí na pohřby). Moje tetičky a sestřenice si hned začaly šuškat, ale já to hodila za hlavu. Jenže na český obřad dorazila v dlouhé, jablkově červené róbě s rozparkem až ke stehnu! Byly to šaty pro družičku a jasně porušovaly pravidla. Tomáš a Klára ji šli požádat, aby se převlékla. Odešla, ale vrátila se v krátkých zelených šatech – evidentně jen zkoušela, co jí projde. Jenže moje tetičky to viděly. Celý zbytek svatby byla Tereza terčem pohledů, šepotu a posměšků. Rozbrečela se a běžela za tchyní. Ta pak přišla za mnou a přikázala mi, ať si „srovnám ty svoje“.
To už jsem nevydržela. „Možná kdyby Tereza znala své místo a neoblékla si červenou, i když věděla, že to nesmí z několika důvodů, hlavně kulturních, tak by se jí nikdo nesmál,“ řekla jsem jí klidně. „Není moje chyba, že se stala terčem mých drbajících tetiček. To jsou následky jejích činů.“ Tomáš i Klára mě podpořili. Tchyně s Terezou uraženě odešly ještě před dezertem.
Druhý den se na sociálních sítích objevil Terezín uplakaný příspěvek, jak byla „vyhnána“ ze svatby, protože nevěsta žárlila. Nenechala jsem to být. Odpověděla jsem jí, že si oblékla červenou, i když věděla, jak je to nevhodné, a že její „nejlepší kamarád“ je její ex. Pak jsem označila tchyni a napsala jí, že to byla poslední kapka. Že mě Tereza nerespektuje a že si ji jako svou tchyni žádám, aby Terezu držela dál od rodinných akcí. Bylo mi jedno, jestli spolu chodí nakupovat, ale na Vánoce a oslavy ať ji nevodí.
Tchyně to jakžtakž dodržovala… až do Vánoc před třemi lety. Pořádala jsem štědrovečerní večeři u nás doma. Najednou se ve dveřích objevila Tereza s úsměvem a koláčem v ruce. „Pozvala mě Eva,“ řekla a dodala: „Chtěla jsem se ujistit, že tu bude mít Eva co jíst, vím, že ty vaříš spíš ta svoje exotická jídla.“ Zabouchla jsem jí dveře před nosem, šla za tchyní a řekla jí, ať okamžitě odejde i s Terezou. Tchyně lapala po dechu, tchán ji bránil, ale Tomáš stál pevně za mnou. Řekl jim, že právě ztratili přístup k němu i k celé naší budoucí rodině, protože si vybrali Terezu. Odešli a od té doby jsme se neviděli.
Až minulý týden. Přišla mi zpráva z neznámého čísla – tchyně. Viděla prý fotku našich kluků a chce se usmířit. Prý se s Terezou už skoro nevídá (její Facebook říká něco jiného). Odepsala jsem jí, že lži poznám, a že „už si vybrala“. Řekla jsem to Tomášovi, ale on jen pokrčil rameny, že mu nechybí. Jenže teď mi píšou švagři, jejich ženy i tchán a prosí o druhou šanci.
Vím, že tchyně vždycky chtěla být babičkou, a Klára ani ostatní sourozenci děti ještě nemají. Připadám si, že jí tu šanci beru. Ale deset let nerespektu a urážek nejde smazat jen tak. A Tereza je pořád v jejím životě. Nechci si znovu pouštět bouři do domu. Jsem opravdu tak bezcitná, když jí říkám, že si svou volbu udělala už dávno?
