Článek
Píše se jaro roku 2021. Boston se probouzí do slunečného rána, ale v jednom domě na předměstí vládne temná atmosféra strachu a bolesti. Šestnáctiletá Sabrina Blessingová leží ve své posteli, zkroucená do klubíčka. Není to poprvé, co ji bolí břicho, ale tentokrát je to jiné. Bolest není tupá ani pulzující – je to křeč, která jako by jí drtila vnitřnosti v obřím svěráku. Cítí, jak se jí žaludek kroutí a stahuje, jako by se snažil vytlačit něco, co do něj nepatří.
Její matka Carol stojí u dveří pokoje a v očích má bezmoc. Viděla svou dceru trpět už týdny. Sabrina hubla, ztrácela barvu ve tvářích a jídlo do sebe nutila jen s největším sebezapřením. „Je to jen stres ze školy,“ říkali si. „Možná špatné jídlo.“ Ale dnešní ráno změnilo vše. Sabrina se s hekáním zvedla z postele a vrhla se k odpadkovému koši. Zvracela, i když v žaludku nic neměla. Jen žluč a zoufalství
Když dorazily na pohotovost Massachusetts General Hospital, jedné z nejprestižnějších nemocnic v zemi, Sabrina už sotva chodila. Přijímající lékař, gastroenterolog Dr. Kenny Hang, viděl před sebou tisíce případů bolestí břicha. Většinou šlo o apendicitidu, žlučníkové záchvaty nebo prostou gastritidu. Když se podíval na Sabrinu, viděl bledou, vyčerpanou dívku s kruhy pod očima. Její břicho bylo na dotek tvrdé a citlivé, zejména v oblasti epigastria – v horní části břicha, přímo pod hrudní kostí.
Diagnostická detektivka
Dr. Hang nařídil standardní baterii testů. Krevní obraz, jaterní testy, zánětlivé markery. Všechno se zdálo být v normě, nebo jen mírně vychýlené, což se dalo připsat dehydrataci z opakovaného zvracení. Sabrina podstoupila CT vyšetření břicha. Počítačová tomografie je zázrak moderní medicíny – dokáže nahlédnout dovnitř těla a vytvořit řezy orgány s milimetrovou přesností.
Snímky ukázaly „něco“ v žaludku. Radiologové to popsali jako heterogenní masu smíchanou se vzduchovými bublinami a zbytky jídla. V lékařské hantýrce se tomu často říká „bezoár“ nebo prostě nestrávený obsah. Mohlo to být cokoli – shluk vlákniny z ovoce, špatně rozkousané jídlo, nebo jen silná zácpa. Nikdo v tu chvíli nepomyslel na to, že by to mohlo být něco mnohem bizarnějšího.
„Vypadá to na silnou zácpu a podráždění žaludku,“ oznámil Dr. Hang Sabrině a její matce. V hlase měl uklidňující tón profesionála. „Dáme vám nějaké léky na bolest, něco na zklidnění žaludku a projímadlo. Mělo by se to srovnat.“
Sabrina přikývla. Chtěla tomu věřit. Chtěla, aby to byla jen zácpa. Sestra jí podala kelímek s vodou a dvě pilulky. Sabrina je spolkla. Cítila, jak chladná voda klouže jejím jícnem dolů. Ale v okamžiku, kdy tekutina narazila na dno žaludku, stalo se něco děsivého.
Nebylo to běžné zvracení. Byla to exploze. Vteřinu poté, co polkla, se Sabrina předklonila a s dávivým zvukem, který rval uši, vyvrhla vodu i prášky zpět do emitní misky. Dr. Hang, který byl zrovna na odchodu z pokoje, se zarazil. Otočil se a zíral na dívku. Tohle nebylo normální. Lidský žaludek potřebuje čas, aby zareagoval na dráždění. I u nejtěžších viróz trvá alespoň pár minut, než tělo lék odmítne. Ale tohle? To bylo, jako by pilulky narazily na betonovou zeď a odrazily se zpět.
„To bylo moc rychlé,“ zamumlal si pro sebe Dr. Hang. V tu chvíli se jeho mozek přepnul z rutinního módu do režimu detektiva. Tohle není zácpa. Tohle není viróza. Tady je mechanická překážka. Něco, co fyzicky vyplňuje žaludek tak dokonale, že se do něj nevejde ani lok vody.
Skrytá hanba
Dr. Hang si sedl k počítači a znovu otevřel Sabrinu kartu. Začal číst poznámky od začátku, řádek po řádku, hledaje jakoukoli indicii, kterou mohli přehlédnout. A pak to našel. Malou poznámku od pediatra z doby, kdy byly Sabrině čtyři roky. „Matka uvádí, že dítě si občas trhá vlasy a žvýká je.“
Trichotillománie. Trichofágie.
Slova, která znějí jako zaklínadla, ale označují vážnou psychickou poruchu. Trichotillománie je nutkavé vytrhávání vlastních vlasů, řas nebo obočí. Trichofágie je pojídání těchto vlasů. Pro většinu lidí je představa konzumace vlasů odporná. Ale pro lidi trpící touto poruchou je to uklidňující rituál, způsob, jak zvládat úzkost, stres nebo nudu.
Dr. Hang věděl, co to znamená. Lidské vlasy jsou tvořeny keratinem – extrémně odolnou bílkovinou. Je to stejná látka, která tvoří nehty nebo zvířecí rohy. Lidský žaludek nemá žádný enzym, který by dokázal keratin rozštěpit. Kyselina chlorovodíková v žaludku, která dokáže rozpustit kus masa za pár hodin, je na vlasy krátká. Jsou kluzké, tenké a odolné.
Když člověk sní vlas, projde trávicím traktem a vyjde ven. Ale když jich sní stovky? Tisíce? Vlasy se začnou zachytávat v záhybech žaludeční sliznice. Peristaltika, přirozený pohyb žaludku, který míchá jídlo, začne vlasy splétat. Funguje to jako pračka, do které hodíte klubko vlny. Vlasy se do sebe zamotávají, utahují se, mísí se s hlenem a zbytky jídla. Vzniká pevná, nestravitelná koule. Trichobezoár.
Dr. Hang se vrátil k Sabrině. „Sabrino,“ zeptal se jemně, ale přímo. „Trháš si někdy vlasy? Jíš je?“
Dívka se rozplakala. Bylo to její tajemství. Její hanba. Dělala to roky. Když se učila, když se dívala na televizi, když byla nervózní. Vytrhla vlas, pohrála si s ním rty a spolkla ho. Neměla tušení, že si tím uvnitř těla buduje časovanou bombu.
Pohled do hlubin
Lékaři se rozhodli pro okamžitou gastroskopii. Zavedli Sabrině do krku ohebnou hadici s kamerou, aby se podívali přímo do žaludku. To, co uviděli na monitoru, šokovalo i otrlé sestry na sále.
Žaludek nebyl prázdný. Nebyl ani plný jídla. Byl vyplněný obrovskou, černou, lesklou masou. Vypadalo to jako zvíře stočené v noře. Byla to koule vlasů tak velká, že kopírovala přesný tvar Sabrinina žaludku. Ale to nebylo všechno.
Když se lékař pokusil s endoskopem pohnout, zjistil, že masa pokračuje dál. Z hlavní „koule“ v žaludku vybíhal tlustý, spletený pramen – jako ocas krysy nebo provaz –, který procházel přes pylorus (vrátník) do tenkého střeva.
Dr. Hang vydechl jediné slovo: „Rapunzel.“
Rapunzelin syndrom. Vzácná, extrémní forma trichobezoáru, pojmenovaná po pohádkové Locice (Rapunzel) s dlouhými vlasy. V tomto případě „vlasy“ neslouží k záchraně prince, ale dusí pacienta zevnitř. Ocas bezoáru se může táhnout metry daleko, hluboko do střev, kde může způsobit neprůchodnost, proděravění střevní stěny nebo nekrózu tkáně.
Sabrina byla v bezprostředním ohrožení života. Ta masa tlačila na stěny žaludku tak silně, že hrozilo jejich protržení. Vředy způsobené tlakem mohly kdykoli prasknout a vylít obsah žaludku do dutiny břišní, což by vedlo k smrtelné sepsi.
Nebylo cesty zpět. Endoskopicky, tedy přes ústa, se taková masa vyndat nedala. Byla příliš velká, příliš tvrdá. Sabrina musela na sál. Chirurgové provedli laparotomii – otevřeli její břicho velkým řezem. Když nařízli stěnu žaludku, vysunula se ven černá hmota.
Chirurg musel použít obě ruce, aby ji vytáhl. Byla těžká, vážila stovky gramů. Byla to dokonalá, ztvrdlá forma žaludku, vytvarovaná z vlasů, které Sabrina spolykala za poslední roky. A pak začali tahat „ocas“. Metr za metrem vytahovali z tenkého střeva spletený cop vlasů, který byl nasáklý žlučí a střevními šťávami. Byl to pohled, na který nikdo z operačního týmu nezapomene.
Byla to fyzická manifestace Sabrininy úzkosti. Každý vlas v té mase představoval okamžik stresu, strachu nebo nudy, který dívka „spolkla“, místo aby ho ventilovala ven.
Život poté
Sabrina přežila. Její rekonvalescence byla bolestivá, ale rychlá. Žaludek se zahojil. Jizva na břiše jí bude navždy připomínat den, kdy ji málem zabilo její vlastní nutkání. Ale skutečná léčba začala až po propuštění z chirurgie.
Trichotillománie a trichofágie nejsou zlozvyky, jsou to nemoci duše. Sabrina musela nastoupit intenzivní psychoterapii, aby se naučila zvládat své emoce jinak než polykáním vlasů. Musela pochopit, proč to dělala, a najít si jiné mechanismy zvládání stresu.
Její příběh je varováním. Lidské tělo je neuvěřitelně odolné, ale má své limity. A někdy ty největší hrozby nepřicházejí zvenčí v podobě virů nebo bakterií, ale zevnitř, z našich vlastních skrytých bojů a obsesí. Případ Sabriny Blessingové je důkazem, že i v moderním světě plném technologií může stará pohádka o dlouhých vlasech ožít v té nejhorší možné podobě.
Zdroje
Rapunzel syndrome: https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/rapunzel-syndrome
Teen with Rapunzel Syndrome requires surgery: https://www.scribd.com/document/494709015/Teen-With-Rapunzel-Syndrome-Requires-Surgery-After-Giant-Hairball-Fills-Stomach
Case report of Rapunzel syndrome in 16-year-old: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7035851/
Trichobezoar: A Case of Swallowed Hair: https://www.emra.org/emresident/article/trichobezoar
Vice - Teen Rapunzel Syndrome: https://www.vice.com/en/article/teen-rapunzel-syndrome-massive-hairball-stomach/
