Článek
Od roku 1930, kdy ve Velké pardubické zvítězil Rudolf Popler, vítězili už jen cizinci. Hitler si činil nároky na pohraničí, což mělo vygradovat podpisem Mnichovské dohody v následujícím roce. Dnes, 17. října 1937, je ale všechno jinak. Velkou pardubickou vyhrála žena, první a jediná v historii našeho nejslavnějšího dostihu. Češka v sedle klisny českého chovu. Čtyřicetitisícový dav šílí a prohlašuje ji za „naši slečnu“.
Před Velkou pardubickou
Hraběnka Marie Immaculata Brandisová, které nikdo neřekl jinak než Lata, milovala koně od dětství. Není se čemu divit, měla to v krvi. Její prastrýc byl Oktavián Josef hrabě Kinský, jeden ze zakladatelů Velké pardubické, a jeden z našich nejvýznamnějších chovatelů koní. Na základě jeho chovu dodnes existuje české národní plemeno kůň Kinský, které je populární i za hranicemi naší republiky.
Svůj první dostih jela v roce 1916, když jí bylo 21 let. Nebylo však vůbec snadné se prosadit. Koňské dostihy byly výlučně mužskou záležitostí – většina jezdců byli armádní důstojníci, a soupeřit se ženou jim nebylo příliš po chuti. Ženský sport obecně nebyl ještě rozšířený, a tak úspěchy přicházely velmi pomalu. Od prvního dostihu tak uběhlo 5 let, než dosáhla prvního vítězství.
O dalších 5 let později, v roce 1926, jí vzdálený bratranec Zdenko Radslav Kinský, předseda tehdejšího československého Jockey Clubu, umožnil jezdit v dostizích na jeho koních. V roce 1927 se tedy rozhodla postavit na start Velké pardubické, tedy našeho nejtěžšího překážkového dostihu. Způsobilo to doslova skandál. Zdálo se být nemyslitelné, aby takto náročný dostih zvládla absolvovat žena. Spor se dostal až do Anglie, kde britský Jockey Club vydal prohlášení, že ženy mohou ve všech dostizích (včetně překážkových) startovat, jen je třeba zajistit oddělenou šatnu. Nebylo tedy nic jednoduššího, než toto zařídit a na start Velké pardubické se tak poprvé v historii (první ročník se konal už v roce 1874) postavila žena. V sedle klisny Kinského plemene, Nevěstě, skončila po třech pádech pátá.
Následně se starala o nemocné rodiče a stáhla se do ústraní. Velké pardubické se pak zúčastnila v letech 1930 a 1931 v sedle jak jinak než Kinského hřebce Norberta a odnesli si čtvrté a třetí místo.
Osudový kůň
Osudovým koněm se pro Latu stala krásná isabela Norma. Tato klisna nesla typické znaky plemene kůň Kinský, měla zlatou srst a bílou hřívu a ocas. S blondýnkou Latou tak tvořily souladnou dvojici. Společně se účastnily Velké pardubické tři roky po sobě v roce 1933, 1934 a 1935. Skončily třetí, druhé a páté. Následující rok však Lata Normu nejela – její majitel se rozhodl vyzkoušet, zda by klisně spíše seděla tvrdá ruka mužského jezdce, a do dostihu ji svěřil jezdci Pogliagovi. Nezvítězili, skončili opět pátí. Norma pak měla odejít do chovu, avšak Lata majitele přemluvila, aby jim dal ještě šanci. A on svolil. Mohly se tak opět toho říjnového odpoledne v roce 1937 postavit na start. Ten den všechno vyšlo, jak mělo, a Lata s Normou porazily německé soupeře lehce o 7 délek. A bylo to na dlouho poslední vítězství pro český národ. Dalších 9 let se totiž Velká pardubická nekonala.
Zašlá sláva
Během druhé světové války se společně se sestrami přihlásila k české národnosti, přestože to pro ně znamenalo zabavení majetku pod nucenou německou správu.
Na start Velké pardubické se vrátila v roce 1946, v sedle syna své milované klisny Normy, hřebce Nurmiho. Dostih však po pádu nedokončili. Poslední Velkou pardubickou pak absolvovala o rok později, v roce 1947, tedy ve svých padesáti čtyřech letech. Bylo to v sedle pro změnu otce Nurmiho, již dvanáctiletého hřebce Othella. Othello byl kůň s velmi složitou a nebezpečnou povahou, vzpurný a účast ve Velké pardubické psychicky neprostál, s Latou od startu utekl a oběhl celé závodiště, než se ho podařilo chytit. Následně mu v samotném dostihu chyběly síly, a po pádu tak dostih nedokončili.
Poslední dostih pak Lata odjela v roce 1949, v jednom z běžných překážkových dostihů. Ze sedla Kinské klisny Niny vypadla tak nešťastně, že si zlomila páteř, žebra a nohu. Více než týden strávila v kómatu, musela se znova učit chodit a do smrti už chodila pouze za pomoci hole.
Ostatně, po komunistickém převratu už jí život nic veselého nepřinesl. Společně se dvěma sestrami byly ze zámečku v Řitce vystěhovány do chatky u Bojova, kde bez tekoucí vody, elektřiny a jakékoli pozornosti dožívaly. Zemřela nakonec v 85 letech na zápal plic.
Potomci její osudové klisny Normy žijí do dnešního dne. Ve Velké pardubické už nestartují (poslední z koní Kinských, kteří startovali v dostizích, byla pravnučka Normy Norka, která vyhrála Kladrubskou cenu v roce 1978), zato však dělají radost lidem po celém světě v jejich volném čase.
Zdroje:
FIALA, Pavel. Bílo černá Velká pardubická, aneb, Kterak Miroslav Samšiňák, Pavel Liebich, Petr Vozáb a Libor Štencl hrdě oblékali kladrubský dostihový dres. Kladruby nad Labem: Lenka Gotthardová, 2020. ISBN 978-80-906933-2-6.
DIAS, Pavel a Antonín JELÍNEK. Koně formule 1/1. Praha: Pressfoto, 1985.
ASKWITH, Richard. Nezlomná: hraběnka, která se postavila nacistům ve Velké pardubické. Přeložil Anna KUDRNOVÁ. Praha: Mladá fronta, 2019. ISBN 978-80-204-5280-1.
