Článek
Když mi táta v sobotu odpoledne volal, v hlase se mu mísil vztek s lítostí. Není to žádný skrblík, ale je z generace, která je zvyklá znát hodnotu peněz. Objednal si svou oblíbenou svíčkovou (cena 340 Kč ho sice zarazila, ale mlčel) a k tomu poprosil o „obyčejnou vodu z kohoutku“ na zapití léků. Reakce číšníka? Ta by se dala tesat do kamene arogance.
„Vodu z kohoutku nedáváme, pane. Nejsme charita, myčka taky není zadarmo. Máme jen Mattonku 0,33 l za 65 korun.“
Táta se nezmohl na slovo. Zaplatil předraženou minerálku, kterou nechtěl, a oběd dojedl s pocitem, že je v podniku na obtíž. Když mi to vyprávěl, nedalo mi to. Začala jsem pátrat, co se to s českými hospodami děje. A zjistila jsem, že tátův zážitek není ojedinělý omyl, ale symptom tiché války, ve které je zákazník až na posledním místě.
Válka o vodu: Brusel vs. český výčepní
Jádrem problému, na který táta narazil, je paradoxně snaha o ekologii. Jak upozorňují ekonomické analýzy, nařízení EU o obalech (PPWR) tlačí na omezování plastů a logicky i na podávání kohoutkové vody. Zní to hezky – méně plastových lahví, více udržitelnosti. Jenže česká realita narazila do zdi.
Pro restauratéry byl prodej balených vod a sladkých nápojů léta zlatým dolem. Marže na nich jsou obrovské a často dotovaly ceny jídel. Pokud by lidé jako můj otec začali pít vodu z kohoutku (byť za symbolický poplatek), ekonomika podniku se hroutí. „Politici, kteří slibují vodu zdarma, se vlamují do otevřených dveří, ale účet za ně zaplatíme my v ceně guláše,“ varuje ekonom Lukáš Kovanda.
Výsledek? Hospodští jsou ve stresu a vybíjejí si to na hostech. Místo vysvětlení dostane senior přednášku o nákladech na myčku. A cena jídla letí nahoru, aby se výpadek tržeb pokryl.
340 korun za oběd? Regiony dohánějí Prahu
Táta žije na malém městě a myslel si, že „pražské ceny“ se ho netýkají. Mýlil se. Data portálu menicka.cz jsou neúprosná. Průměrná cena oběda v Praze je sice 164,60 Kč, ale tempo zdražování je brutálnější právě v regionech, jako je Plzeňský kraj.
Proč? Protože náklady na energie a suroviny rostou všude stejně. Na malém městě ale chybí konkurence. Když máte na náměstí dvě hospody a obě zdraží, nemáte na výběr. Pro důchodce nebo rodinu s dětmi se tak sobotní oběd mění z běžné radosti na luxusní záležitost, kterou si rozmyslíte.
Psychologie dýška: Terminál jako nástroj nátlaku
To nejhorší ale přišlo při placení. Číšník přinesl terminál a tátu vyzval: „Zadejte tam spokojenost.“ Na displeji svítily přednastavené volby: 10 %, 15 %, 20 %. Žádná nula, žádná možnost zadat vlastní částku snadno.
Táta, zmatený a pod tlakem číšníkova pohledu, zmáčknul 10 %. Zaplatil tak přes 400 korun za jeden oběd, u kterého se cítil mizerně. Psychologické studie potvrzují, že dávání spropitného je dnes méně o odměně za službu a více o snaze vyhnout se pocitu viny a sociálnímu odsouzení. „Je to transakce ega,“ píše se v odborných textech.
V tátově případě to ale nebylo ego, byl to strach. Strach, že bude vypadat jako „chudý příbuzný“, že udělá ostudu. A restaurace toho cynicky zneužívají.
Jsme národ slev, ale v hospodě nás oholí
Celé je to o to smutnější, když si uvědomíme, jak funguje česká psychika. Jsme, jak ukazují data, „velmoc slevových akcí“. Dvě třetiny zisků supermarketů pochází ze zboží v akci. Táta je přesně ten typ, který obejde tři obchody, aby koupil máslo o pět korun levněji. Ne proto, že musí, ale proto, že mu to dává smysl.
A pak přijde do restaurace, kde na něj čeká pravý opak. Couvert (poplatek za to, že si sednete), drahá voda, tlak na dýško. Ten kontrast mezi „lovením slev“ v týdnu a „placením výpalného“ o víkendu vytváří v lidech obrovskou frustraci. Cítí se podvedeni.
Závěr: Tati, příště uvařím já
Když táta dotelefonoval, bylo mi smutno. Ne kvůli těm čtyřem stovkám. Ale kvůli tomu, že mu někdo vzal radost. Gastronomie by měla být o pohostinnosti, ne o výchově zákazníků a tahání peněz z kapes za každou cenu.
Možná mají restauratéři pravdu, že je drtí náklady a byrokracie. Možná je voda z kohoutku opravdu komplikace. Ale vylévat si to na slušném zákazníkovi, který si přišel dát svíčkovou? To je cesta do pekel.
Řekla jsem tátovi, ať už tam nechodí. Příští sobotu udělám svíčkovou já. Voda poteče proudem a dýško po něm chtít nebudu. A mám takový pocit, že nebudeme jediná rodina, která se letos vrátí k nedělním obědům doma. Protože tohle už není o jídle, ale o důstojnosti.
Zdroje
Echo24: Ceny obědů rostou, Prahu dohánějí regiony -https://www.echo24.cz/a/HSDDa/zpravy-ekonomika-ceny-obedu-rostou-prahu-dohani-regiony
Hrot24: Kohoutková voda zdarma? Kovanda varuje před zdražením -https://www.hrot24.cz/clanek/restaurace-kohoutkova-voda-zdarma-zdrazi-poledni-menicka-zakaz-plastu-legislativa-eu-komentar-kovanda-HfrUY
Dotypay: Fenomén spropitného v praxi - https://dotypay.com/fenomen-spropitneho-v-praxi-jak-jsme-na-tom-v-cr/
Diplomová práce MUNI: Analýza chování zákazníků při dávání spropitného - https://is.muni.cz/th/ilbel/Analyza_chovani_zakazniku_pri_davani_spropitneho_v_restauracich__aktualni_perspektiva_Archive.pdf
