Článek
S Terezou jsme spolu skoro půl roku. Je to moje první vážná známost a já jsem do ní blázen. Je chytrá, vtipná, krásná… ale taky si nese těžké břemeno z minulosti. Než jsme se poznali, stala se obětí skupinového sexuálního napadení. Tohle téma pro ni bylo vždycky extrémně citlivé, často se u toho rozplakala a já se snažil být tou největší oporou. Nikdy bych neudělal nic, co by jí byť jen náznakem mohlo připomenout tu hrůzu. Jenže to, co se stalo nedávno, mnou otřáslo až do morku kostí.
Bylo to asi před týdnem. Tereza mi napsala pozdě v noci, kolem druhé ranní, jestli bych nepřišel k ní. Její rodiče byli na víkend pryč na chalupě a ona byla doma sama. Bydlí v paneláku na okraji města, takže jsem k ní na kole dojel za chvilku. Chvíli jsme si jen tak povídali v obýváku, pustili si nějakou hudbu. Pak navrhla, že si dáme pár panáků vodky, co našla v baru. Já nejsem žádný velký pijan, ale dal jsem si asi čtyři nebo pět, ona tak dva, možná tři. Chtěli jsme se trochu uvolnit, užít si večer.
Přesunuli jsme se k ní do pokoje, lehli si na postel a začali se líbat. Po nějaké době se mě Tereza zeptala, jestli bychom se spolu nemohli vyspat. Musím se přiznat, že trpím obsedantně-kompulzivní poruchou a úzkostmi. Jedním z mých největších strachů je, že bych mohl být obviněn ze znásilnění. Takže jakmile to řekla, hlavou mi okamžitě začaly vířit vtíravé myšlenky: „Není moc opilá? Může dát skutečně souhlas? Co když si to ráno nebude pamatovat a řekne, že jsem ji zneužil?“ Bylo to pro mě peklo.
Asi pět minut jsem se jí pořád dokola ptal, jestli si je jistá, jestli ví, co dělá, jestli není příliš ovlivněná alkoholem. Pokaždé mě uklidňovala, že je v pohodě, že je při smyslech a že to opravdu chce. Nakonec jsem tedy souhlasil. Věřil jsem jí.
A tady se to celé zvrtlo naprosto šíleným způsobem. Všechno probíhalo normálně, asi tak dvě minuty, možná ani to ne. Najednou Tereza pomalu, skoro neznatelně, zavřela oči a přestala se hýbat. Úplně. Jako by byla hadrová panenka. V tu chvíli ve mně hrklo tak, že jsem myslel, že dostanu infarkt. Okamžitě jsem přestal, vylezl z ní a začal s ní třást. „Terezo! Terezo, co je ti?“ volal jsem na ni. Pomalu „procitla“, zamrkala a tvářila se zmateně, jako by nevěděla, kde je a co se děje.
Vyděsilo mě to k smrti. Vyhrkl jsem na ni: „Terezko, teď mě fakt děsíš, nebudu ti lhát!“ Hlas se mi musel třást. V tom okamžiku jako by se probrala úplně. Najednou byla zase normální, usmívala se a řekla mi, že je v pořádku, že můžeme pokračovat, že prý byla jen opilá a „nechala se unášet“ nebo „brala to“. Tomu jsem ale nemohl uvěřit. Řekl jsem jí naprosto jasně, že v žádném případě nebudeme pokračovat, dokud stoprocentně nevystřízliví a nebude mi jasné, že je skutečně při smyslech. Nechtěl jsem riskovat absolutně nic.
Nakonec jsme si asi hodinu jen tak povídali, ona postupně střízlivěla. Pak jsme se spolu skutečně vyspali, úplně normálně, a všechno bylo v pohodě, něžné a hezké. Jenže ten předchozí zážitek mi nešel z hlavy.
Od té noci se mi v hlavě rojí myšlenky, které mě ničí. Vzhledem k tomu, čím si Tereza prošla, a jak citlivé pro ni téma znásilnění vždycky bylo, nemůžu se zbavit strašlivého podezření. Co když to celé byla nějaká zkouška? Co když chtěla vidět, co udělám, když bude vypadat, že nemůže dát souhlas? Chtěla zjistit, jestli bych „zašel příliš daleko“? Nebo to byl nějaký zvrácený pokus mě na něco nachytat, i když nevím na co? Nevím, jak to přesně pojmenovat, ale cítím, že to nebylo jen tak.
Připadám si teď hrozně. Část mě je na ni naštvaná, že mě vystavila takové situaci, která pro mě s mými úzkostmi byla jako noční můra. Vždyť já byl ten, kdo se ujišťoval o jejím souhlasu, já byl ten, kdo okamžitě přestal! A teď jsem já ten, kdo má v hlavě zmatek a pochybnosti. Mám pocit, jako by se mi snažila manipulativně vnutit roli potenciálního agresora, aby si ověřila moji reakci.
Ztrácím k ní důvěru. Bojím se, co by mohlo přijít příště. Miluju ji, ale tohle mě opravdu zasáhlo. Přeháním, když mám takovéhle podezření a cítím, že moje důvěra v ni je nalomená? Jak se mám s něčím takovým vyrovnat? Mluvit s ní o tom? Ale co když to popře a já budu za toho, kdo si vymýšlí a obviňuje ji? Jsem z toho opravdu zoufalý a nevím, co si počít.
