Článek
Mělo mi to být jasné.
- „Mami, až budu velká, vezmu si Tondu.“
- „Mami, já si udělám dvě děti a pejska, jenže Tonda chce tři...“
- S kým sis hrála? „S Tondou.“
Pár dní oťukávání a pak to šlo ráz na ráz. Maminka od Tondy v šatně:
„Tak jsem slyšela, že bude svatba.“
„Taky jsem si něčeho všimla.“
„Noo, jenže ona je už asi šestá, tak uvidíme.“
Vzedmula se ve mě vlna mateřské ublíženosti. Cože?! Tak moje holčička se poprvé zamiluje, ale borec už si ve svých pěti letech nabrnkl pět holek před ní? No tak to ne. Ale toho dne jsem měla být svědkem něčeho ještě intenzivnějšího.
V šatně se mé děti převlékaly, když ze třídy přišel on, srdce mé dcery šampion. Pozdravil ji, na můj vkus až příliš intimně objal, a pak ji začal táhnout za ruku do třídy „Už pojď, tak už poooojď.“ A ona se nedala (aspoň, že tak): „Nee, nejduuu, až za chvilkuuu.“
Borec pochopil, že s mladou nepořídí, tak se dal do řeči se mnou. Postavil se s rukama v kapsách přede mě, začal se pokyvovat a pomalu prohodil:
„Tak ani nevím, v kterém městě to vlastně bydlíte.“
„V tom stejném, co vy.“
„Takže taky v Ostravě. A jaká je vaše hlavní ulice?“
„Myslíš ulice, na které bydlíme?“
„Jojo…“ a dál se kýval, hleděl jinam a vypadal jako hodně hustě. Wow. Aspoň, že se nebojí potenciální tchyně.
Pak jsem měla nějakou práci se svými dalšími dětmi, když najednou slyším podivné zvuky. Otočím se a přímo vedle mě Tonda pusinkuje moji dceru. A ona sice dělá netykavku, ale ve skutečnosti si to docela užívá. No pomoc, kam ji na příštích dvacet let zamkneme? Tak jsem si je aspoň vyfotila, ať má mé dítě na první lásku památku, protože kdo ví, koho si frajer nabrnkne zítra, že jo.
Do třídy samozřejmě odešli spolu ruku v ruce a paní uklízečka mi říká:
„Máme tady velkou lásku, víte o tom?“
„Vím.“
