Článek
Ano, bavíme se o menšině rodičů. Málokdo o alternativním školství či domácím vzdělávání uvažuje a téměř nikdo si ho nemůže dovolit, ale mezi širokou rodičovskou veřejností sympatie k přívětivějšímu přístupu školy k dětem stoupají a je to v pořádku. Alternativní školství se totiž automaticky nerovná zlu, jak staromilové rádi tvrdí. Ale stejně tak i na klasickou českou školku a školu nemusíme nahlížet pouze černě, protože? Některé děti v takové instituci poprvé zažijí, co to jsou pravidla, hranice, povinnosti, řád a respekt k ostatním.
Láska, přijetí, empatie, to vše je nutné, nechceme děti vychovávat jako ve středověku. Řemenem. A těžkou dřinou. Kvalitně strávený čas, upřímnost, humor a pohoda, bez toho se dítě, které bychom popsali jako šťastné, neobejde. Jenže ono se neobejde ani bez hranic.
Školka (a škola) dost často supluje výchovnou roli rodiny
A teď tady nemířím na moderní rodiče, kteří své děti vychovávají, byť jinými metodami než před padesáti lety. Mířím na rodiče, kteří své děti vůbec nevychovávají. Tak těm bych doporučila dítě poslat do systému co nejdřív, není nač čekat. Protože v takové běžné školce malý poklad prostě bude muset davově zareagovat (alespoň do určité míry) a respektovat systém, pravidla, hierarchii a autority. Konečně někdo miláčkovi poprvé v životě řekne počkej nebo ne. Konečně bude mít před sebou na stole jídlo, které je výživnější než chipsy a cola. Bude si muset vyčistit zuby, i když nechce. A naučí se, že svět se netočí kolem něj, ale kolem Slunce. A mnoho mnoho dalšího.
Školky a školky jsou sice vzdělávací instituce, ale co si budem, dost často (hlavně ve školce) dochází i k výchovnému působení, protože to zkrátka jinak nejde. Pokud dítě není zvyklé pozdravit, poprosit a poděkovat, nezbyde školce než si vyhrnout rukávy a malého analfabeta pokřtít slušným vychováním.
Škol(k)y nejsou nepřátelé
A to neznamená, že se školy a školky dítě snaží nacpat do škatulky „hodné a poslušné“ a seberou mu každou příležitost se projevit nebo vyjádřit. To prostě znamená naučit ho jednat v souladu se slavným výrokem, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Tak se zas tak nebojme, že nám z těch nádherně rozvitých květinek udělají učitelky pařezy. Pedagogové se snaží, seč mohou, ale ono s dnešním dětským a často i rodičovským materiálem nemožné na počkání a zázraky do tří dnů fakt čekat nemůžeme.
Takže i když školství stoprocentně potřebuje reformu, toho je koneckonců plný internet, buďme rádi aspoň za to, že právě v těchto nedokonalých mírně zastaralých institucích děti vystudují tzv. vysokou školu života a velice lehce do sebe dostanou praktickou, řekla bych až selskou moudrost. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, bez práce nejsou koláče, hlad je nejlepší kuchař, kdo dřív přijde ten dřív mele nebo třeba líná huba holé neštěstí. A to mi přijde fajn. Sociální kompetence a tak. Vidím sklenici poloplnou.
PS: pokud je školka nebo škola děsná a učitelé jakbysmet, tak dítě samozřejmě dejte jinam. Školní docházka je povinná, ale nevolnictví bylo naštěstí zrušeno.
