Článek
A proto je u naší branky rušno. S větší či menší pravidelností přijíždějí různé dodávky, které přivážejí mé více či méně vysněné a více či méně potřebné zboží. Nejčastějšími návštěvníky jsou kurýři jednoho supermarketu. Již mnoho let, od doby, kdy jsme zjistili, že nakupování s batoletem a miminem (později dvěma batolaty a miminem) rovná se mučednickému zážitku, do obchodu s potravinami zavítáme pouze jednou měsíčně, utratit stravenky, jinak jídelko vesele přijíždí za námi.
No a když vám někdo pravidelně dováží základní potřeby a vy ho vpouštíte na svůj pozemek a vlastně i do předsíně svého domu, vytvoří se mezi vámi jisté intimní pouto. Právě v jednom takovém velice dojemném okamžiku, kdy jsme s kurýrem zhodnotili frekventovanost hlavní cesty, po které on i já jezdíme, volnočasové aktivity jeho neteří a zmlsané jazýčky mých dětí, složil mi tento milý muž kompliment.
Kurýr: „My vám s chlapama přezdíváme Popelka. Říkáme, že jedeme za Popelkou.“
Ach, ten dobrotivý člověk. Jak ten mi zlepšil den. Proč asi Popelka? No je to jasné. V prvé řadě moje výška. Mých 156 centimetrů působí skutečně popelkovsky. Pak je určitě zaujalo mé líbezné princeznovské vystupování. Dokonce i na děti zřejmě ječím s takovou grácií, že to kurýři zaregistrovali. No a nakonec mé ladné nožky. I když šmajdám otevřít v prvních pantoflích, do kterých strčím nohy, ať už jsou mé, nebo manželovy, jistě jejich oku neuniklo, jak výstavní a drobná (ok, tak po dětech ne tak drobná a ne tak výstavní, ale pořád ucházející) má chodidýlka jsou.
Mile jsem se usmála a říkám: „Jéé. Popelka. To je hezké.“
Kurýr: „Jo, že. Vy vždycky, jak přijíždíme, tak nás nezapomenete upozornit, že máme zabočit k těm popelnicím. Takže popelka jako popelnice.“
Mmm. AHA. Tak. To. Už. Není. Tak. Roztomilé. Popelka jako zdrobnělina pro popelnici. Wow. Je fakt, že bydlíme v baráku, který má jedno číslo popisné pro čtyři vchody, takže každý, kdo k nám jede, ode mě do telefonu dostane jasnou instrukci: „Dům objeďte a zaparkujte u těch barevných kontejnerů.“
Takže je to tu. Žádná princeznička z pohádky, ale holka vod popelnic. No tak nic. Zpátky do reality děvče.
