Článek
Kdo griluje, ten jede. Jenže. Nám s manželem se grilovat nechtělo. Ne že bychom pohrdali grilovaným masíčkem, ale ani jeden z nás se do samotného aktu grilování nehnal. Já mám totiž vaření plný brejle a grilování za vaření tedy rozhodně považuju, neb dochází k tepelné úpravě jídla z důvodu jeho následné konzumace, a muže zase brzdí vzpomínky z jeho progrilovaného mládí. Sám sice nikdy za grilem nestál, ale i tak má pocit, že se s rodiči nagriloval do konce života až dost.
Je čas dospět! Kupujeme gril.
Ale když člověk odroste dětským střevíčkům, uvědomí si, že gril je prostě pro socializaci po třicítce v letní sezóně základ. Takže jsme poslušně dospěli a rozhodli se do toho praštit. Zakoupili jsme plynový gril co nejvyšší kvality za co nejnižší cenu. Samozřejmě, jak jinak. Nebudeme si hrát na to, že nejsme Češi. Ač tedy grilujeme na grilu tvářícím se americky, který k nám dojel podle papírů a také kvality zpracování plechů a nelícujících dvířek z Číny. Ale funguje. A my jsme vlastenci!
Montáž grilu? Zkouška ohněm, zlatá Ikea!
Gril jsem sestavovala za asistence dětí. Ano, čtete správně, já jsem sestavovala gril. Ne proto, že by byl můj manžel líný či neschopný, leč byl naneštěstí vytížen prací, kterou já nesvedu. Tak jsem sestavování grilu využila jako záminku zažít trochu toho kutilského dobrodružství. Nemýlila jsem se. Návod byl psán sice česky, ale jinak v ničem nepřipomínal návody, na které je běžný Čech nakupující v Ikei zvyklý. Některé nákresy byly dokonce zakresleny špatně. Dírky jinde a tak. Cítila jsem stejnou beznaděj, jako když jsem se na gymnáziu zřejmě nějakým nedopatřením ocitla na matematické olympiádě plné logických úloh, které nedávaly pražádného smyslu. Tedy mně ne, mým geniálním spolužákům ano. Zpět ke grilu. Postěžovala jsem si muži. Politoval mě a seznal, že lidé na internetu si na návod a skládání také stěžovali. To mě ještě více povzbudilo do práce. Ano, zjištění, že návod je úplně k … šípku a také touha trojích dětských ručiček montovat gril se mnou. Naštěstí projednou zvítězila ta dobrá matka ve mně, zapůjčila jsem dětem aku šroubovák a nechala je zvesela demolovat závity na šroubech. Stejně tohle heblo už nikdy nebudeme rozkládat.
Po dvou hodinách práce bylo hotovo. Děti byly šťastné. Sklápěly a odklápěly boční stolečky grilu, lezly do úložného prostoru, otvíraly dvířka a hrály si na divadlo. Ano, přesně tak nějak si představuju hračku pro děti. Prakticky za pakatel.
Cesta pro plynovou bombu
S mužem a dětmi jsme zajeli pro plynovou bombu. Škoda jen, že jsme předtím neodbavili kufr auta, který byl zaskládán kolem, odrážedlem, motorkou, bruslemi, helmami, mikinami, kšiltovkami a vším příslušenstvím, kterým je trojdětný rodič sportovec permanentně obklopen. Co se dalo, to jsme přesunuli pod nohy dětí, ať si ty svoje krámy klidně rozšlapou, a vysněnou bombu zaklínili mezi pojízdné stroje. Byl to dojemný moment. Prodavač, který nám v drive inu pomáhal, tolik dojatý nebyl. A pokladní, která nám měla zkontrolovat auto, zda jsme něco neukradli, nás raději nechala odjet bez kontroly.
Se učit, se učit, se učit
Další den jsme měli grilovat. V noci jsem studovala na internetech, jaké maso grilovat, do jaké marinády ho naložit a vůbec jsem se seznámila se zajímavou sortou youtuberů. Otevírají se mi úplně nové obzory. Člověk se učí po celý život. Vysoká škola života.
Je to tam!
Samotné grilování bylo relativně poklidné, až na to, že zatímco jsme s mužem nosili věci z kuchyně, děti si bombu spletly se bubnem a mlátily do ní jakýmisi klacky a kyji, které se záhadně zjevují u nás na zahradě. Bezpečné. Ale nakonec se grilování přeci jen povedlo. Marináda sice byla slabá, párky děckám nechutnaly, ale ?! Provoněli jsme celé širé okolí. Už patříme taky do sekty. Jen se k nám prosím nikdo ještě nezvěte, jsme ve své nové roli velice velice nejistí. Musíme dospět. Chce to čas.
