Článek
Jak to všechno začalo?
Už v létě jsme s mužem pravidelně ráno lezli do bazénu a dali si pár „tempíček“. Ke konci srpna začalo jít do tuhého, voda měla pro mě tehdy skoro nesnesitelných 19 °C a bolela mě z ní chodidla. Přesto jsem odvážně pokračovala a považovala se za skutečně silnou a otužilou ženu. Dneska se tomu směju, a tak trochu se nemůžu dočkat jara nebo léta, až každodenní otužování nebude představovat tak dramatické zapojení mé vůle, jako je tomu v těchto mrazivých teplotách. Ale zpět na začátek.
Rozhodnutí padlo, kupujeme káď
Když se blížil čas vypuštění a uschování bazénu, manžel (obrazně) bouchl do stolu a řekl: „Kupujeme káď. Chci káď. Budu pokračovat.“ V té době sjížděl podcasty a rozhovory o otužování a po večerech mi nadšeně líčil, jak skvělé to je. Nechala jsem se zlákat. Ono totiž dokud sedíte doma na mateřské a vaším největším dobrodružstvím je hledání místa na parkování před nemocnicí a pečení narozeninového dortu, prostě si chcete dokázat, že nepatříte do dětného železa. Navíc celá pocovidová doba je natolik prodchnutá všemi možnými i nemožnými bacily, že jsem si řekla, že za zkoušku to pro mé zdraví stojí. Proto jsme se od 1. října začali otužovat v kádi.
Jakou máme káď?
Na internetu jsme koupili 500 l káď, černý plastový sud, průměr cca 100 cm, výška něco přes 80 cm. Napustili jsme ji vodou z venkovní hadice. Přibližně jednou za 4-8 týdnů je vhodné vodu v kádi vyměnit, my měnili zatím jednou, po 6 týdnech, ale je dost možné, že v mraze vydrží voda čistá o něco déle. Před kádí máme žulovou krychli (schůdek), aby se nám lezlo dobře dovnitř, a ještě lépe ven. Ve vodě nám plave (aktuálně zamrzává) teploměr kachnička, viz úvodní obrázek, abychom se každý den mohli přesvědčit, jak jsme na tom.
Naše rutina
Já ráno vstanu, 20 minut cvičím, dám jednu sadu dýchání podle Wima Hofa a jdu do kádě. Muž vstane, dá si dvě sady dýchání od Wima Hofa a jde do kádě. To já bych osobně nedala, musím být trochu zahřátá, jinak se v kádi klepu a mám depresivní myšlenky. 😅
Prakticky to vypadá tak, že přijdu ke kádi, přicvaknu si digitální kuchyňskou minutku nastavenou na 2 minuty 11 vteřin na dveře garáže, pověsím ručník na kliku, zapnu minutku a v tom čase 11 vteřin se přesvědčím vlézt do kádě, to znamená ponořit se až po bradu. A pak tam jen vysedávám, kouknu na teploměr a čekám, až mi minutka zapípá. Pak vylezu, utřu se a jdu domů. Obleču se, pustím si hudbu a trochu si zaskáču, protože pár minut po vylezení z kádě na mě vždycky přijde docela solidní kosa.
Jak dlouho v kádi jsme?
Předevčírem bych napsala, že dvě minuty čistého času. To už napsat nemůžu, protože včera jsem se podívala na tu káď plnou ledu a něco ve mně (nejspíš pud sebezáchovy a zdravý rozum) začalo ječet, ať nejsem úplný idiot, takže jsem se rozhodla potlačit svou pýchu a nehrát borku, teď chodím na 1 minutu. Muž zřejmě zůstane u dvou. Dle výzkumů by efekt měl nastoupit už po 30 vteřinách, i když ideální by bylo ve vodě strávit třeba 5-10 minut. Ale podle mě ty články psali vědci, kteří v životě v ice bathu nebyli, protože tam plyne čas tak trochu jinak. Tím netvrdím, že to není možné, ale já bych to nedala.
Kolik má voda?
Začínali jsme na 16 °C (což mi přišlo jako hodně studené, dneska se tomu směju, tuhle teplotu považuju za vířivku), pak teploty podle počasí a vlhkosti stoupaly, klesaly. Upřímně můžu říct, že pod 10 °C to nic příjemného není, pod 6 °C už to dá solidně zabrat a jakmile se koupete prakticky v ledu, což teď posledních pár dní zažíváme, má voda něco málo nad nulou a je to zážitek.
Je to nepříjemné?
Tím, že už mám káď začleněnou do denní rutiny, je to snadnější, dá se zvyknout, ale že bych se vyloženě těšila, to ne. Někdy usínám mírně nespokojená, protože vím, že hned po ranním cvičení polezu do ledové vody. Stejně tak nesnáším, když mi manžel nadšeně začne hlásit mínusové teploty na další dny, protože voda sice míň než 0 °C mít nemůže, ale pocitově se teda někdy cítím na - 10 °C. Ale obecně jde o docela zajímavý zážitek, zdravotní benefity zatím moc nepociťuju, jsem teď trochu nachlazená, nicméně v kádi pokračuju. Co mi na tom vadí nejvíc, je velká bolest dlaní a prstů, dříve i chodidel. Pak trvá pár minut, než ty ruce rozmrznou na běžnou úroveň jejich fungování.
Proč to děláme?
Nebudu mluvit za manžela, ale já mám cíle dva. Otestovat a dokázat si. Chci otestovat, jestli budu mít lepší imunitu, jestli budu méně nemocná, jestli mi bude méně zima a jestli pocítím vyplavování dopaminu, tedy budu šťastnější. A pak tady máme samozřejmě ego. Chci si vyzkoušet, jestli to zvládnu. Výsledek? Jako pyšná na sebe jsem, ale dopamin zřejmě zamrzl společně s hladinou naší kádě.
Pár rad na závěr
S otužováním by se mělo začínat postupně, ideálně studenými sprchami, pak ponoření. Pro mě představa na sebe dobrovolně v koupelně, která má být místem relaxu a odpočinku, lít studenou vodu absolutně nepřichází v úvahu, takže já přešla z bazénu do kádě a koupelnu si nechávám takovýmito zvěrstvy neposkvrněnou. Každopádně pokud plánujete s kádí začít, přechod by měl být mírný a pozvolný, ať si tělo zvykne, doporučuje se začínat právě na podzim. A je skvělý mít parťáka. Každý den si s mužem popovídáme, jak na nás působila právě dnešní ledová koupel. Jo a když chlap chodí první, aspoň rozbije led, tudíž já nemusím další minutu, dvě strávit na mraze. Díky ♥
