Článek
Ač nákupy příliš v lásce nemám a všechno, co jen trochu jde, objednávám online (nepřeháním, párkrát jsem objednala dokonce květiny, abych nemusela vážit cestu do květinářství), poporodní tělo mě naučilo, že určité kousky oblečení se vyzkoušet musí. Protože zatímco když jsem byla bezdětná, měla jsem jedinou proměnnou velikost, po dětech je to úplně jiná matematika. V potaz se musí vzít prakticky celý střih toho kousku hadru, který stejně po pár vypráních svůj tvar změní. Takže co nemám fakt jako ozkoušené nebo u čeho by mi bylo líto peněz, nakupuji osobně.
Mohla bych nakupovat i s manželem, ale…
Nejradši vyrážím na nákupy sama, nebudu vám lhát, ale když už beru někoho s sebou, je to moje sedmiletá dcera. V mnohém je podobná mému muži, který by mi mimochodem také byl přínosným poradcem, jenže…jako většina chlapů…,heterosexuálních chlapů (pokud ještě něco tak nekorektního můžu napsat), nakupování nemá rád. Takže i když jsou jeho vhledy na místě, trpí jako kůň a nemá se mnou trpělivost. A protože já nejsem zas takový tyran a našeho manželství si vážím a koneckonců i já chci mít svůj klid, na nákupy oblečení spolu většinou nechodíme.
Na nákupy jedině s dcerou
Zato dcera, to je jiná liga. Je ráda, že je v obchodě, ochotně se mnou diskutuje o mých outfitech a velice ráda vyjádří svůj názor, a to i v případě, když vypadám blbě. Již od miminka byla asertivní. Mezi cizími lidmi se hlídá a svůj nesouhlas vyjadřuje taktním mlčením, ale mezi svými nechá upřímnosti volný tok. Třeba na nákupech se svou MLADOU ATRAKTIVNÍ matkou.
Zásah. Matka potopena
Minule se mnou ochotně podnikla dvě cesty do kabinky dohromady asi s desítkou šatů. Tak nějak jsem doufala, že když nevypadám jako hroch, budou mi šaty nádherně sedět. Nebylo tomu tak. A nebyla jsem jediná, kdo si toho všiml.
Dcera: „Mami, ty jsi tlustá.“
Já: „Já?! A tlustá? Absolutně ne.“
Dcera: „Jako myslím v těchhle šatech, že jsi tlustá.“
No…tohle holčičko nevyžehlíš. Ale jak říkám, i když za to může ona a její sourozenci, že ze mě zůstalo kynuté těsto, aspoň mi nebude vietnamsky lhát do očí „šuši, šuši“ (sluší, sluší). Takže svět je v pořádku. Porodila jsem si upřímnou kamarádku, která se mi asi jako jediná na světě nestydí říct, že jsem tlustá. A o tom je ta rodina, že. To pouto.
PS: Šaty jsem si samozřejmě nekoupila, protože jsem v nich skutečně byla tlustá.
