Článek
Já vím, nikdo se mě na radu neptal, tak bych si ji mohla nechat od cesty, ale to je koneckonců ten problém. Že se lidé, kteří chtějí děti na Velikonoce obdarovat nějakým tím „kokinkem“, na radu vůbec neptají. A proto to napíšu veřejně. Je toho moc. Toho cukru je fakt moc. A je třeba široké (pra)babičkovské a (pra)dědečkovské veřejnosti sdělit, že nejsou jediným zdrojem čokolády v životě dítěte.
Mikuláš a Velikonoce jsou pro rodiče, kteří se snaží omezovat u svých ratolestí cukr, dva nejkritičtější svátky v roce. Doporučuji opustit republiku. Ale to mnohdy nejde. Takže pro neznalé. Na Velikonoce zkrátka na děti nějaký ten zajíček (nebo třeba 10 zajíčků) a nějaké to vajíčko vyskočí na každém rohu. Například moje děti si přinesly výslužku ze školky, družiny, knihovny i z radnice. A pak přišlo kombo u rodiny.
Opět. Nestěžuju si, že někdo touží dětem dělat radost. To je krásné. Ale je to danajský dar. Všude v médiích slyšíme, jak jsou děti obézní, jaké budou mít zdravotní problémy, a přitom je cpeme čokoládou a bonbónama jako krmné husy.
Dopřát dětem na Velikonoce? Jasně! Proč ne. Ale co takhle trochu té finančně náročnější exotiky? Čerstvé jahody, meloun? Nebo třeba lyofilizované jahody, kulaté červené dětské sýry nebo aspoň nějaké zdravé sušenky, křupky a kapsičky, které se dají využít jako rychlá svačina, ze které děcko nedostane cukrovku.
Vím, o čem mluvím. Sama mám právě kvůli svému na cukr bohatému dětství dost velké problémy bez sladkého přežít a nepřeju si, aby to samé zažívaly mé děti. Takže ještě jednou. Děkujeme, chápeme, že to myslíte dobře. Ale není na škodu dávat dětem něco, co jim ve skutečnosti neškodí. Krásné Velikonoce.
